Přeskočit na hlavní obsah

Záhada Blair Witch 1999

Upozorňuji, že článek může obsahovat byť nechtěné spoilery!
Záhada Blair Witch je název amerického hororu z roku 1999.
Jsem milovník hororů, a proto jsem si nemohla nechat ujít hororovo-mysteriózní snímek podle "skutečné" události.
Celý film trvá pouhých 86 minut, což ocení zejména ti, co mají raději kratší stopáž filmu.
Na začátku stopáže se seznamujeme s trojicí mladých lidí - Heather, Joshem a Michaelem - kteří se vydávají do městečka Burkittsville do místních lesů natočit dokument o čarodějnici z Blair. Burkittsville se dříve jmenovalo Blair.
Skupinka tří dobrodruhů vyzpovídává místní obyvatele, mezi kterými jednoznačně vyčnívá podivínka Mary Brownová a její setkání s chlupatou čarodějnicí.
Čarodějnice měla unášet malé děti a posléze je pojídat.
Po těchto úvodních rozhovorech se přesuneme do lesa. Z pohledu Heather a Joshe sledujeme jejich cestu k Mrtvé skále, kde v minulém století neznámý pachatel brutálně umučil pětici mužů.
Poté se skupinka vydává na další cestu, a protože začíná pršet rozhodnou se postavit stan. Bohužel nemohou rozdělat oheň, ale i přes to noc proběhne relativně v klidu. Až na to, že Josh slyšel pozdě v noci podivné chichotání.
Výsledek obrázku pro the blair witch project movie
Ráno se vydávají na hřbitov. Ale už začínají první hádky. Oběma mladíkům se nezdá orientace Heather v terénu, která má jako jediná mapu a tvrdí, že přesně ví kam mají jít.
Po docela zdlouhavé cestě přes řeku se octnou na hřbitově. Ten je ale docela zvláštní. Místo náhrobků jsou tu totiž hromádky kamení.
A druhou noc už se kolem jejich tábořiště dějí podivné věci. Venku je slyšet křik dětí a podivné rachocení kamenů.
Heather vyběhne i s kamerou ze stanu, ale nic zvláštního nevidí. Kdo tedy stojí za těmito zvuky?
Další den se všichni shodnou na tom, že rozhodně nestojí o to zaplést se s nějakým podivínem, který je celou cestu sleduje.
Rozhodnou se tedy vrátit domů.
Jdou dlouho, a protože je Heather znovu ujistí, že ví kudy jít, znovu postaví stan a doufají, že tato noc bude jejich poslední.
Opět je nečeká klidný spánek. Křik, bouchání kamenů a nelidské skřeky by vzbudily i mrtvého.
A ráno je tu další překvapení. Přesně tři úhledné hromady kamenů před jejich příbytkem...
Další cesta. Podivné obrazce ze dřeva připomínající voodoo. A zaparkované auto v nedohlednu.
Jak dopadne jejich putování? Dostanou se do spárů neznámého pronásledovatele? Nebo je za celou tou situací něco mnohem děsivějšího?
Výsledek obrázku pro Blair Witch forest
Film jsem viděla poprvé asi před deseti lety. Byla jsem sama doma, rodiče byli snad na nějaké oslavě. A já si večer pustila online na internetovém serveru Záhadu Blair Witch.
Na svůj první dojem nikdy nezapomenu. Do té doby jsem strašidelnější film ještě neviděla.
Nejde tu o nějaké skvělé efekty či triky. Dokonce tu není ani hudební podklad, díky kterému je snímek příjemně civilní.
Jde tu o strach z neznámého. Neznámého, co trojici hrdinů dýchá na krk.
Děsivé zvuky - poprvé jsem si pustila film ve sluchátkách a je to opravdu velmi sugestivní, les, který na první pohled působí "mrtvě" - neslyšela jsem tu pípnout ani ptáčka.
Vztahy mezi Heather a zejména Joshem se přiostrují, panuje obrovská nervozita a ono i prostředí lesa působí děsivě samo o sobě. Panuje tam hrozně zvláštní pošmourná atmosféra.
Lekačky jsou děsivé a závěr? To je jedna velká smršť napětí a infarktových scén. Pro mě je stokrát lepší než ty moderní horory, které jsou někdy opravdu vykrádačkou všeho možného co již bylo natočeno.
Myslím, že pro správného milovníka hororů je tento film tak trochu povinností. Jeden z filmů, na které se vždy ráda podívám a nikdy neztratí své kouzlo.
A co Vy? Viděli jste Záhadu Blair Witch? A líbila se Vám? Nebo ne? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....