zomablog

 I v naší malé zemičce se pořád najdou kriminální případy, které se staly takříkajíc "pomníčky" - nevyřešené skutky, na jejichž složky v archivu padá prach. Přesto jsem ale toho názoru, že naše policejní sbory patří v tomto odvětví k těm špičkovým. Ráda se zajímám o různé kriminální případy, a není nic děsivějšího, než to, že člověk zmizí beze stopy, už se nikdy nikde neobjeví, a rodinní příslušníci dlouhé roky doufají, že přeci jen... Nechci si ani představovat, jak šílené to musí být.  A co je úplně nejstrašnější, když zmizí malé dítě. Dítě, které si jenom odskočilo ke kamarádovi zahrát hry na počítači, ke kterému to mělo pár kroků. Ale k tomu kamarádovi už nikdy nedojde, a od té doby děsivé nic, žádná stopa, svědci, prakticky ani podezřelí...  Už několik let mě velmi zajímá případ zmizení Ivanky Koškové. Na toto jsem narazila náhodou, díky velmi dobře zpracovanému videu, můžete si jej přehrát níže, jedná se o třetí případ, minuta 3:30. Čtrnáctiletá Ivanka Košková zmize...

 Včera většině dětem na školách začaly prázdniny, a počasí tomu zatím moc neodpovídá. Tedy, ono je to s počasím jako na houpačce. Včera bylo přes den zamračeno, sem tam vykouklo sluníčko, přesto bylo příjemně. Ideální počasí na procházku. Zato předevčírem bylo nesnesitelné dusno, jenom jsem ráno zajela s Julinkou nakoupit, a pak jsme byly doma.  A navečer přišla pěkně hlasitá bouřka, což mi nevadí, protože za takového počasí, s otevřenou ventilačkou, se mi krásně spí.  Ale když je počasí přijatelné, hodně chodíme ven. Ráno zajedeme nakoupit do města, jízda autobusem je pro Julinku velké dobrodružství, je zatím hodně společenská, na všechny okolo se směje a je hodně zvídavá.  Včera byly takové krásné naducané mraky, nicméně nakonec nepršelo, ale bylo hodně šero i přes den. Dny už se zase začínají pomalu zkracovat, letní slunovrat je za námi, ale zima je ještě daleko, že!  Klasickou kávu si teď v létě v kavárně nedávám, miluju ledové kávy a frappé, mohla bych je p...

  Autor: Jean-Francois Coatmeur  Žánr: Detektivní  Mé hodnocení: 80%  Obsah: Bývalý policista Jef Chabert neprožívá zrovna příjemné životní období. Zrovna je zase bez práce, dík své oblibě v alkoholu všude vydrží maximálně pár dní, a šmytec. Zásluhu na tom má i nedávný vyhazov od policie, kde coby poručík nadělal několik průšvihů, které se již nedaly tolerovat. Neomluvené absence, alkohol v pracovní době, a do toho se nevhodně choval k obviněným.  Od té doby se Jef protlouká, jak umí, a pokud je už ve velkém srabu a nemá ani frank, zajde za svou starší sestrou Fabienne. Ta před třinácti měsíci díky autonehodě skončila na vozíčku, ale přesto dál zvládá ředitelovat své obuvnické firmě Celtie. Hodně jí k tomu dopomáhá i manžel Erik, který je o několik let mladší, a Fabienne si rozhodně nevzal z čistě lásky. Alespoň to si tedy myslí Jef.  A očividně si manželovou nákloností není jistá ani Fabienne, jelikož poprosí bratra o laskavost. Takovou delikátní maličkost...

Čich je někdy dost neprávem opomíjený lidský smysl, ale je pro nás životně důležitý a takřka nepostradatelný. Před dvěma lety v zimě jsem chytila nějakou mutaci covidu, a přišla jsem o čich i chuť. A to vám řeknu, to bylo pěkně nepříjemné. Najednou vůbec nic necítit, to už bych nikdy nechtěla zažít. Dost se mě nové čichové vjemy natrápily i v těhotenství.  Maso mi smrdělo jak něco zkaženého, hrozně mě dráždila vůně aviváže, kterou přitom kupuji už tolik let, a i ten prací prášek mi voněl tak nějak jinak. Podle vědců je čich těhotné ženy až o celých osmdesát procent citlivější. Doposud se neví, co to způsobuje, pravděpodobně za tím ale stojí větší prokrvení centra čichových receptorů.  Jaro, léto, období, kdy všechno začíná kvést, to také působí na můj nos dost neblaze. Pyly, kvetoucí rostliny, to vše mě nutí ke kýchání a smrkání. Beru na alergii léky, přesto když někdy projdu kolem něčeho kvetoucího, co mi zrovna vadí, cítím, jak mi to nepříjemně a silně voní a lechtá v nose....