Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Julinka

 Za pár dní už bude mít moje miminko tři měsíce, je opravdu neskutečné, jak to letí! Moc mě to rodičovství baví, čekala jsem, že to budu zvládat mnohem hůř, ale miminko je přesně to, co jsem do života potřebovala, a co mě vytáhlo ze všech psychických problémů, které jsem měla. Takhle dobře jsem se necítila už roky. Ano, moc se nevyspím, jsem přes týden sama doma, takže to není úplně jednoduché, ale nemůžu si stěžovat. Dny mi teď utíkají v rychlém tempu, protože mám prostě pořád co dělat, nezastavím se, a nemám čas přemýšlet nad hloupostmi, což je super.  Předminulý týden jsme byli na dalším sonu kyčlí, naštěstí vše dopadlo v pořádku, v prosinci jdeme na třetí, tentokrát už poslední.  V pátek nás čekala zase prohlídka u dětské doktorky, vážení, a očkování. Julinka už váží krásných 5 295 gramů, už se pěkně pronese, a z toho přebalovacího pultíku už za pár týdnů vyroste. Rozhodli jsme se s přítelem totiž pro nepovinné očkování proti meningokoku. Toto očkování je nově hrazeno zdravotní poj
Nejnovější příspěvky

Bude hůř?

 Letos jsem měla tu "čest" a byla jsem hned dvakrát v nemocnici. Poprvé, když mi v těhotenství bylo špatně, a podruhé při samotném porodu. Bydlím u polských hranic, v podhůří Jeseníků, takže nejbližší nemocnice je logicky v Jeseníku, dále pak až Šumperk, případně Krnov. Naše jesenická nemocnice není tedy zrovna pacienty moc oblíbená, ale já si tedy na péči nijak stěžovat nemůžu.  Před pár dny proběhla mediálním prostorem zpráva, že hrozí rušení některých oddělení v nemocnicích po celé republice, konkrétně se to týká gynekologie a porodnictví. Důvod je nasnadě - letos se nejen v České republice, ale i jinde ve světě rodí rekordně málo dětí. S porodností je to opravdu špatné. Zdravotní pojišťovny mají nasmlouvaný u zdravotnických zařízení určitý počet porodů. To zní asi trochu zvláštně, nicméně je tomu opravdu tak.  Optimální počet porodů za rok je 600. To znamená alespoň dva porody denně, plus minus. Pokud se ale narodí méně dětí, pojišťovna může odmítnout nasmlouvat péči pro

Den bez aut

 Dnes, tedy čtrnáctého listopadu, můžeme symbolicky oslavit Den bez aut. Auto patří pro mnohé z nás pro nepostradatelného společníka, který nás rychle přesune z bodu A do bodu B - pokud tedy máme řidičák, a nemusíme se spoléhat třebas na jiného člena rodiny, který je "pojízdný." Když jsem ještě bydlela s rodiči, tak táta byl jediný, kdo měl u nás řidičák. Autem jezdil do práce, ale i všichni jako rodina na výlety nebo na velký nákup o víkendu, a někdy jsme si vyjeli jen tak. Já jezdila jako dítě autem hrozně ráda, s tátou to bylo vždycky fajn, vyjet si jen tak, po vesnici, dívat se z okna... A pak také mě někdy táta odvezl do školy, když byl zrovna doma, bylo škaredě, jinak jsem chodila pěšky, ale někdy se svézt tím autem, to byl pro mě tehdy opravdu hotový luxus. To mě vždycky tatínek vzbudil později, ještě jsme zajeli do obchodu, kde mi koupil k svačině koblížky a nějakou sladkost, a jeli jsme do školy. Většina mých spolužáků jezdila autobusem, málokdo chodil pěšky.  Když j

Podzimní plískanice

 Včera už se opravdu citelně ochladilo, a ráno bylo pěkně mrazivé. Ovšem dnes to bylo ještě horší, topíme v krbových kamnech, a ráno jsem byla tak vymrzlá, že jsem musela hned jedny kamna naložit. Na půl devátou jsem byla domluvená s bráchou, že se stavím na kafe. Nachystala jsem Julču do kočárku, už dávno používám zateplený fusak, a taky jsem dnes poprvé vytáhla kombinézku.  K tomu samozřejmě teplejší čepici, rukavice, a vyjeli jsme. Samozřejmě já měla taky čepici, ale nějak nemůžu najít rukavice, a do města jsem se tento týden ještě nedostala, takže mám věčně nepříjemně omrzlé ruce. A i díky tomu se mi začaly zase po letech dělat vyrážky, které mám vždycky na rukou z chladu. Hlavně na prstech, a hodně suchá mám i místa mezi prsty. Před lety jsem s tím byla i na kožním, dostala jsem mast, ale nepomohla. Oblékání do více vrstev Julča zrovna moc nemusí, a to, že musí být ve fusaku, opravdu nesnáší. Když ji v něm nesu do kočárku, řve. Řve taky chvíli ještě v kočárku, ale po chvíli se ukl

Knižní recenze 366 Dva divoši

  Autor: Ernest Thompson Seton Žánr: Pro mládež, Dobrodružný  Mé hodnocení: 90% Obsah: Yan byl vždycky tak trochu jiný chlapec, a v jedenácti letech u něj naplno propukla vášeň a láska ke všemu, co souviselo s Indiány. Dětství neměl zrovna jednoduché, oba jeho rodiče byli velmi zbožní a přísní, otec nešel pro ránu daleko, a přátelské vztahy neměl ani se svými dvěma bratry. Ve škole ale chlapec vynikal, byl velmi inteligentní, bystrý, díky čemuž otec projevoval jistou benevolentnost k chlapcovu koníčku, totiž k toulkám v lese a v přírodě. Yan miloval přírodu, toulky lesem, objevování nových rostlin a živočichů, a zde mohl také uplatnit své další nadání - opravdu výborně kreslil.  Americký venkov na konci osmnáctého století byl krásný, ale v mnohém také pořádně drsný kraj. A tak se plachý, hubený chlapec často setkával i v přírodě s okamžiky, které pro něj byly velmi bolestné. Našel si svoje tajné údolí, kde si vybudoval vlastníma rukama srub, sice se nejednalo o bůhvíjaké veledílo, ale