Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 367 Nemravné známosti

 Autor: Sylvia Day

Žánr: Erotický, Romantický 

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Tři erotické povídky s nádechem romance z prostředí viktoriánské Anglie, která nebyla zdaleka tak cudná, jak by se mohlo zdát. Hrdinové příběhů jsou smyslní, šarmantní, sexy, a navrch k tomu také nechutně bohatí. 

První příběh začíná roku 1813 v Britské Západní Indii. Sebastian Blake nosí titul hrabě z Merricku, ale nijak se jím nehonosí. Už před lety se pohádal s otcem, kterého několik let neviděl, a dal se na život piráta - se svou skupinkou křižuje moře a přepadává lodě, které mají tu smůlu, že se jim připletou do cesty. Podobně na tom je i kocábka Mořské čarodějnice. Vše probíhá jako obvykle - posádka je zajata, náklad vydrancován, a loď nakonec zničena, až z ní zbydou jen trosky.

Jenže když Sebastianovi přivedou krásnou zajatkyni, zažije obrovský šok. Olivia Merricková je jeho manželka! Manželství totiž proběhlo v zastoupení, tito dva se nikdy předtím neviděli, přesto je pojí společné příjmení, a snad možná i lože? Olivia je k Sebastianovi ze začátku nepřátelská, později ji však přemůže fyzická touha, a nakonec se do svého manžela doopravdy zamiluje.

Háček je ale v tom, že Sebastian se nehodlá jen tak zbavit potulného života na moři, a vzhledem k tomu, z jakého prostředí aristokracie Olivia pochází, se absolutně nehodí, aby jej doprovázela. Takže je nucena trávit nějaký čas se Sebastianovým otcem, který žádnou lásku ke své nové snaše rozhodně nepředstírá, starý hrabě Merrick je opravdu velmi nepřátelsky naladěn. 

Dny plné horečného milování tak vystřídá bolestná touha, a do toho se ještě objeví dvojice francouzských bratrů, kteří mají se Sebastianem nevyřízené účty z jeho pirátských výprav, a právě teď mají zacíleno na jeho novou nevěstu... Jak tento milostný příběh dopadne? 

Dějištěm druhého příběhu je Londýn roku 1810. Tady jednoho večera vklouzne v přestrojení za mladíka lady Julienne do pánského klubu, aby zde našla svého bratra Hugha. Ten se totiž opět několik dní neukázal doma, a věřitelé, kterým Hugh dluží peníze, začínají být opravdu neodbytní. Hugh je totiž hazardní hráč, miluje karty jen o trochu víc než bujaré pitky s pochybnými přáteli. 

Jenže Julienne je záhy odhalena majitelem klubu a zároveň Hughovým věřitelem, věhlasným Lucienem Remingtonem. Julienne je známým svůdníkem okouzlena, a když jí Lucien pod záminkou skandálu přikáže, aby zůstala přes noc v jednom z jeho pokojů, které jinak obývají kurtizány, je jasné, že půjde o všechno možné, jen ne o klidný spánek.

Julienne je počestná mladá dáma, vyrůstala pod vlivem přísné tety, takže ve věcech týkající se milování není vůbec zběhlá. Ale přesto si čas od času přečetla nějaký ten erotický román, samozřejmě potají, aby se to nedozvěděla teta, takže nějaké podvědomí o tom, co se může dít, má. Zdá se, že půjde jen o jednu z mnoha rychlých aférek. 

Jenže se stane něco, s čím Lucien nepočítal, a v co nikdy nedoufal. Do krásné Julienne se šíleně zamiluje. Jenže pořád je tu Hugh a jeho obrovský dluh. Lucien tedy rozehraje jednu ze svých pověstných her. Za každou chvilku strávenou s Julienne umaže jejímu bratrovi část dluhu - ato podle toho zda půjde o tanec, polibek, či nevinnou procházku po parku. 

A dívka samozřejmě o této dohodě dvou mužů nemá ani tušení. A navíc se na scéně objeví další nápadník, uhlazený a elegantní Fontaine, který se Julienne nepokrytě dvoří. Kdo vyhraje tuto podivnou hru? V sázce je totiž opravdu hodně! 

Poslední povídka s příznačným názvem Její šílená milost opět vrátí na scénu hrdinu z minulé povídky Hugha. Přesuneme se ale o čtyři roky později, kdy Hugh na vánoční svátky míří zrovna za svou sestrou. Jenže cestou se mu porouchá povoz a vážně zraní jeden kůň, takže musí co nejdříve najít pomoc. Vánice je v plném proudu, takže jde opravdu do tuhého.

Jenže první sídlo, na které Hugh narazí, vypadá jako z hororu. Fasáda oprýskaná a zpustlá, střechou očividně zatéká, a sluha, který mladíkovi otevře, jen dotváří celkovou zpustlost všeho kolem. Artemis - jak se sluha jmenuje - má velmi morbidní smysl pro humor, ale nakonec Hughovi přivede paní domu, vévodkyni lady Glenmoorovou. 

Hugha polije horko. O vévodkyni se šušká, že je šílená, před lety ovdověla, a od té doby prakticky nevyšla na denní světlo. Jenže krom toho je Charlotte Glenmoorová velmi atraktivní, zralá žena, a Hugh je nesmírně okouzlen. Uprosí vévodkyni, aby s ním vyjela ven a pomohla zraněnému koni, a má štěstí v tom, že ta má zvířata ve velké oblibě, a žádné by nenechala jen tak trpět. 

Koně se sice podaří zachránit, ale Hugh stejně nemůže v tomto počasí dál pokračovat v cestě. Je nucen tedy zůstat zatím ve "strašidelném" sídle, a tím pádem poznat blíže i jeho obyvatele. Charlotte je svůdná, krásná, a nesmírně okouzlující, avšak zdá se, že v sobě skrývá obrovskou bolest. Erotické jiskření mezi oběma funguje, takže když spolu skončí v posteli, není to žádné velké překvapení. 

Avšak Hugh touží proniknout do duše své milé a objevit její tajemství, ale zdá se, že v sázce je příliš mnoho, a někdo mi začne usilovat o život. Může za takových okolností, a mezi dvěma nerovnocennými partnery vzniknout vztah, nebo jde jen o šílené poblouznění? 



Hodnocení: Nemravné známosti jsem si už před delší dobou vypůjčila v knihobudce, a měla jsem chuť zase na něco trochu pikantního, tak jsem po knížce konečně sáhla. Očekávala jsem trochu romantiky, trochu erotiky, a možná trochu napětí, no všeho se mi dostalo celkem dost, přesto nejsem úplně spokojená. 

Nejvíce se mi líbil první příběh, tady měli oba hlavní hrdinové pěkně vykreslené charaktery, příběh byl zajímavě okořeněný o až detektivní zápletku, a celkově to na mě působil dost uvěřitelným dojmem. Navíc chemie mezi Olivií a Sebastianem byla odzbrojující, a moc jsem se bavila. Drsný pirát, kráska v nesnázích, úplné protiklady, které se ale přitahovaly jako magnety. 

Jasně, příběh byl lehce naivní, ale erotické scény byly popsány moc hezky, barvitě, a někdy až dost naturalisticky, což mi nevadí. Jen si nejsem jistá, zda slovní výrazy, které užívali hlavní hrdinové, patří úplně do devatenáctého století, ale budiž... 

Druhý příběh už mě bavil méně, ale i tam byla zajímavá zápletka týkající se splacení dluhu, a i tady nebyla nouze o erotično. Ale musím říci, že už se mi to začalo tak trochu zajídat, popisy mi přišly už víceméně jednotvárné - slovní spojení jako "tvrdé mužství," "úzká mušlička," no, nejde o to, že bych byla prudérní, ale autorka do toho mohla dát více fantazie. 

Ale zase na druhou stranu to opravdu erotické bylo, ale jak jsem zmínila výše, už to bylo moc fádní. I druhý příběh skončil tak, jak jsem čekala, takže nic nijak překvapivého.

Poslední povídka, Její šílená milost, ta se mi líbila zase více než druhý příběh. Kvituji to, že autorka propojila vlastně ve všech příbězích jedno společné téma, to bych u podobně laděných knih zase tolik nečekala. Hugh a Charlotte, další nesourodá dvojice, kterou spojí jediné - sex. Příběh byl za mě velmi naivní, tentokrát ten pokus o zajímavou zápletku nevyšel, to už bylo příliš přitažené za vlasy. 

No, taková trochu navoněná bída, ale četlo se to dobře, to zase jo, jen to opravdu nebylo příliš duchaplné, čekala bych alespoň trochu větší popis charakteru postav, pak už mi vadily ty zbytečné vulgarismy, jakoby autorka chtěla za každou cenu šokovat, no, nevím. 

Takové brakové čtení, trochu přihlouplé, a vyloženě odpočinkové. Ale nebylo to zase úplně špatné, teď stejně nemám na čtení moc času, tak to přišlo i tak trochu vhod, ale určitě už se ke knížce znovu nevrátím. 

Pokud si chcete přečíst něco, u čeho fakt nemusíte moc přemýšlet, tak doporučuji, ale rozhodně se nejedná o super intelektuální zážitek. Dávám padesát procent, ale rozhodně se jedná o kvalitnější čtivo než tolik propíraných Padesát odstínů šedi. 

A co Vy? Máte rádi erotické romány? Četli jste teď nějaký v poslední době? Zaujala Vás recenze na tuto knížku? Četli jste Padesát odstínů šedi? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Tenhle druh čtiva nemusím . Tuším ,že jen jednou jsem si půjčila něco podobnýho a ani jsem to celý nedočetla . Přijde mi , že to má vždycky hloupej děj , i když tam jde v první řadě asi o něco jinýho . Obecně to asi nebude pro náročného čtenáře . 50 odstínů jsem nečetla a ani po tom netoužim .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....