Přeskočit na hlavní obsah

Listopad je tu!

 Listopad je pro mě už delší dobu speciální měsíc, a to proto, že jsme se dali s přítelem dohromady. Předevčírem jsme tedy oslavili už jedenáctileté výročí! Fakt není možné, že to tak rychle uteklo, připadá mi to jako mnohem kratší doba, a když se ohlédnu zpět, kolik jsme toho už spolu zažili, a vztah se nám konečně rozrostl o vytoužené miminko, tak se mi tomu ani nechce věřit! 

Venku je už poměrně pošmourno, dneska přes den svítilo sluníčko, ale teď už je venku pěkně syrovo. Ráno jsme si s Julčou vyjely do města autobusem, jen na otočku, potřebovala jsem si koupit nový kryt na telefon, a rychle nakoupit v pekárně. Tentokrát jsem měla štěstí, protože do autobusu mi pomohl jeden starší pán, a cestou zpátky jsem si zase pěkně popovídala s paní asi v mém věku, která s sebou měla už většího caparta ve sportovním kočárku. 

No a svěřila se mi, že má stejné zkušenosti, co se týče neochoty pomoci s kočárkem do autobusu či z něj. Je tedy fakt, že jsem si všimla i poměrně nevraživých pohledů, protože tentokrát byly v autobusu kočárky dva... Fakt nevím, proč to některým lidem tak vadí, nejelo zase tolik cestujících, aby kočárky někomu překážely... 




Minulý týden jsme byly na prvním očkování, to už jsem psala v minulém článku, že se chystáme, no dopadlo to dobře. Julinka sice při očkování řvala jak tur a byla rudá jak rajčátko, ale cestou domů už spala, a vlastně celý den byla více spavá, ale jinak naštěstí bez teplot. No a už to moje miminko váží 4 765 gramů, taky se už pěkně pronese, mám radost, že tak krásně prospívá! 

No a příští týden jsme měly jít spolu na další očkování, proti meningokoku. To je sice nepovinné, ale když jsem četla, co tato zákeřná bakterie dokáže způsobit, rozhodli jsme se s přítelem, že Julču pro jistotu naočkovat necháme. Jenže očkování vycházelo na pátek, a v sobotu u nás máme mít vítání občánků. Jde o to, že na to vítání rozhodně jít chci, protože je to pro Julinku taková první větší akce, a navíc je to vždycky fajn, zpívají tam děti ze školy a tak.

A jde mi o to, že po tomto očkování už ta horečka pravděpodobně bude, jak mě upozornila paní doktorka, ale v letáčku, který mi dala sestřička se píše, že je možné miminko naočkovat do jednoho roku. Tak tam někdy příští týden zavolám a zeptám se, zda by to šlo přesunout, třeba na ten další týden, protože by mě mrzelo, kdybychom o vítání přišli. 

Dříve se vítání občánků konalo častěji, ale jak pořád klesá porodnost, je to znát i u nás, poslední bylo v červnu, a od toho června se v naší obci narodily zatím jen čtyři děti, což je opravdu tragické. Na internetu se dokonce objevila zpráva, že je ve hře i uzavření porodnice v našem městě, což by znamenalo pro rodičky nutnost dojíždět do nemocnice vzdálené padesát kilometrů. Švagrová pracuje v nemocnici právě na porodním, stará se o čerstvě narozená miminka, a sama o tom mluvila, že je to čím dál horší. 


Včera jsem si po delší době zase objednala něco z eshopu, a opět jsem zvolila své oblíbené stránky promrnousky.cz. Julinka má moc hezký podzimní obleček, ale už z něj pomalu roste, tak jsem objednala větší model, číslo 74, doma jsem měla menší, 62. Už jsem jej několikrát dávala i sem na blog.


Včera jsem objednávku odklikla, a jelikož jsem platila převodem přes účet, tak ji ještě včera večer odeslali, a dneska už jsem čekala na kurýra. Opravdu příjemné překvapení, jelikož když jsem si nechávala posílat balíček do Zásilkovny, když jsem ještě chodila do práce, trvalo to minimálně tři dny. 

S tímto obchodem jsem spokojená, objednávám už potřetí, mám od nich i přebalovací podložku, která pořád drží, a i ty oblečky jsou kvalitní, jen tak se neseperou. 



Ještě bude trvat, než do dupaček Julinka vyroste, ale je fajn mít v zásobě další. Dle údajů na obalu byly vyrobeny v Polsku. Z oblečků mám nejraději právě tyto klasické dupačky, k tomu obleču Julince ještě ponožky, případně svetřík či mikinu, pokud je chladněji. 


Jako další jsem do košíku přihodila tento první zubní kartáček na prst. Na růst zoubků máme ještě čas, ale kdo je připraven, není překvapen, že ano. Vyrobený je z hygienického a odolného silikonu, podle dalších údajů se má před a po použití zalít horkou vodou, není třeba jej vařit. No, tak uvidíme, jak nám to s kartáčkem za pár měsíců půjde! 

Tak si užíváme s Julinkou doma, snad ještě budou pěkné dny, a budeme moct vyrazit na delší procházky, prý by se mělo příští týden zase trochu oteplit, tak uvidíme!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji pěkné podzimní dny, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Gratuluji k výročí :) a s tím kočárkem - nestálo by za to si někdy v budoucnu si udělat řidičák ? Autobusem to pro kočárek evidentně moc pohodlný není a taky do budoucna by to asi nebylo špatný .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, nad řidičákem jsem přemýšlela už před lety, ale tak nějak to utichlo, hlavně i proto, že jsem dostala strach jezdit ve velkém provozu a tak :) Ale je fakt, že mě k tomu nedávno přemlouval i přítel, tak uvidíme, jak to dopadne :D

      Vymazat
    2. Super , určitě to bude mnohem výhodnější a myslím, že není čeho se bát :) .

      Vymazat
  2. Dupačky s medvídky jsou roztomilé.

    OdpovědětVymazat
  3. Do dupaček doroste, než řekneš švec.

    OdpovědětVymazat
  4. Eliss naši příbuzní 2 malé děti, bydlení na venkově si to bez auta už nedokáží představit. Maminka si řidičák udělala z nutnosti, rozvoz dětí k lékaři, školka, škola, nákup, jezdí známé naučené trasy, na venkově ten provoz zas není tak hustý, do Prahy by si netroufla. Holčičku máte krásnou. Lena

    OdpovědětVymazat
  5. to je krásné číslo výročí :) a malá je úžasná, hezky prospívá a jsem ráda, že očkování zvládla bez teplot :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc gratuluji k výročí! 11 let je pěkná doba :-) 11. narozeniny na jaře slavil můj blog. :-) Vítání občánků je krásná akce. U nás jsou u vítání vždycky i děti ze školky. Když jsem byla ve školce, také jsem takhle vítala novorozené děti. Pamatuji si na to, bylo to moc pěkné :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula