Knižní recenze 358 Mrtvá a živá

 Autor: Daphne du Maurier 

Žánr: Psychologický román

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Mladá vypravěčka příběhu, jejíž jméno v průběhu děje vůbec nepadne, sedá snad nejlépe označit jako nudná šedá myška. Coby sirotek pracuje jako společnice u zámožné paní Van Hopperové, přičemž činnost dívčiny práce je spíše dělat služku a tak nějak vše, co je zrovna potřeba. A zrovna teď z rozmaru své paní pobývá v jednom z luxusních hotelů. kde má bohatá panička dostatek času ke sledování místních celebrit, roznášení klepů, a pak také až příliš okaté snahy vlichotit se do přízně některého z vlivných návštěvníků hotelu. 

Dívka je zvyklá příliš se v ničem neangažovat, ještě jí nebylo ani dvacet, takže je ze všeho dosud dost vylekaná a velmi nezkušená raději jen pozoruje okolí. Jednoho dne ale zažije setkání, které ji tak trochu vytáhne z ulity nesmělosti. A může za to Max de Winter, velmi pohledný čtyřicátník, který i přes určité společenské konvekce neváhá mladou dámu oslovit.

A co se nestane - děvče se bláznivě a neodvolatelně zamiluje. Max de Winter pochází ze vznešeného šlechtického rodu a patří mu zámek Manderley, který je proslulý i v dalekých končinách, a svým poněkud starodávným a gotickým stylem přesně zapadá do ponurého rázu krajiny. Dívka si párkrát vyjede s Maxem na vyjížďku autem, a ti dva se brzy sblíží. Věci vezmou rychlý ráz, když ji nečekaně požádá o ruku. Dívka, oslepená láskou a náhlým prudkým vzplanutím vášní souhlasí. Bude přeci zámeckou paní, k dispozici bude mít armádu služebnictva a bude si užívat svůj příběh jako z románu... 

Jenže je tu jeden háček. Max byl už jednou ženatý, a Rebeka zemřela za podivných, tragických okolností, o nichž se toho příliš neví. Novomanželé si užijí romantickou svatební cestu v Itálii, a už je čas na to, aby se dívka seznámila se svým novým domovem.

Ale zdá se, že vše nebude tak překrásné a zalité sluncem. Ihned od začátku je v domě patrná dusná atmosféra, služebnictvo totiž novou paní de Winterovou nechce přijmout za svou paní. Děvče má k dispozici komorné, dokonce má k ruce paní Danversovou, což je vedoucí všech služebných, a na Manderley je od dob svého mládí, dokonce viděla Maxima vyrůstat.

Novomanželka se snaží rychle sžít s pořádky v domě, ale všude jako by se vznášel Rebečin stín. Jak nastolit nové pořádky, když si dívka neví rady s tím, jak vést tak rozlehlé panství, jak se chovat ke služebnictvu, a hlavně, neumí si u svých podřízených sjednat pořádnou autoritu a respekt? Služebnictvo je totiž navyklé dělat vše tak, jak bylo zvyklé za časů své staré paní.

A paní Danversová také dívce příliš nepomáhá, ta má pocit, že se jí všichni kolem jen posmívají. A ani Max není tím nejvzornějším manželem, často nebývá doma, ženě se moc nevěnuje, a nezdá se, že by byl v manželství úplně nejšťastnější. Dívka si připadá velmi osamělá, jediným přítelem je jí sluha Frank a pak také švagrová Beatrice, která je pravým opakem svého bratra - veselá, hlučná, a její návštěva vždycky celý zámek rozzáří.

Jenže když dojde k plesu na počest paní novomanželky, dojde k několika tragickým zvratům, které ovlivní životy všech na zámku. Je možné donekonečna bojovat se sokyní v lásce, která ač je paradoxně již po smrti, je víc živá, než mrtvá? 

A co vlastně Max? Jaký měl on vztah s Rebekou, bylo to opravdu tak šťastné manželství, jak jej líčí všichni okolo, nebo se tu vznáší stín čehosi nevýslovně bolestného a krutého? Největší dramata totiž píše sám život...

Hodnocení: Nedávno u nás ve městě konečně otevřeli antikvariát s knihami, spojený s prodejem oblečení z druhé ruky. Krom velké hromady těhotenských triček a halenek jsem si v batůžku nesla i pár knížek, výběr byl opravdu velký, každá stála pětadvacet korun. Mrtvá a živá mě zaujala hlavně kvůli jménu autorky, kterou mám spjatou se slavnou knižní předlohou hororu Ptáci. 

Podle velmi stručného popisu děje na přebalu jsem čekala viktoriánský román s psychologickými prvky, kde bude možná i trochu tajemna. Začátek byl velmi slibný, nejvíce mě zaujalo to, že hlavní hrdinka je bezejmenná. 

Její charakter byl opravdu velmi nevýrazný, dala by se popsat jako nudná, ničím nezajímavá osoba bez pořádného sebevědomí a jakékoli průbojnosti. Od začátku bylo tedy jasné, že se povahově k Maxovi vůbec nehodí. Ten byl naopak velmi dominantní, výbušný, ale zároveň mi připadal místy i jakoby duchem nepřítomný. Oba hlavní hrdinové byli velmi zvláštní, a musím říct, že mi nebyli zrovna dvakrát sympatičtí. 

Udivovala mě hrozná naivita, až hloupost hlavní hrdinky, která si nedokázala poradit ani se svými podřízenými, ale jak se odhalovaly nové skutečnosti, začala jsem ji chápat. Hned od začátku bylo evidentní, že Max dívku nijak zvlášť nemiluje, dost dobře jsem nepochopila, proč si ji vlastně bral, zda chtěl prostě jen zapomenout na Rebeku a doufal, že po boku mladé ženy se mu to podaří, nebo prostě jen nechtěl být sám, to mi nějak nebylo jasné. 

Příběh byl na můj vkus příliš kostrbatý, zdlouhavý. Úvahy hlavní hrdinky byly šíleně zdlouhavé, připadala mi jako strašně nešťastný člověk, který se nedokáže pořádně projevit, mít z něčeho radost. Jakoby by byla nějak předurčena k tomu celý život jen trpět.  Přeci jen se z ní stala zámecká paní, a přitom z ní měli jen všichni legraci...

Až za druhou polovinou jsem se začala trochu bavit, byly tu hned dva dost šílené dějové zvraty, ale nějak pořádně nevím, co jsem to vlastně četla? Psychologický román, jasně, ale vadilo mi to, že vztah mezi manžely byl nijaký. Mnohem více jsem si oblíbila Maxovu sestru Beatrice, paní Danversová byla také dost zajímavá osůbka, ale tohle se mi prostě netrefilo pořádně do vkusu. 

Překvapením bylo snad jen velké odhalení na závěr, a i když vezmu v úvahu, že celosvětově byla Mrtvá a živá vydána v roce 1938, tak to byla opravdu velká slabota. Chápu, že v době svého vydání musela být knížka opravdu hitem, ale i coby historický román toho moc nenabízí. Závěr byl jiný, než jsem očekávala, a vlastně mi přišel i hodně otevřený. 

Za mě tedy padesát procent, jsem z knihy hodně rozčarovaná, a doporučila bych ji jako velmi poklidné čtení, kde je spousta myšlenkových pochodů, úvah a hodně popisů. A pokud máte rádi nevýrazné, ukňourané hrdinky, které se neumí vůbec v ničem prosadit, ale jak jsem se zmínila, tohle se mi fakt netrefilo do vkusu...

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od Daphne du Maurier? Znáte její známou povídku Ptáci? Máte rádi podobné historické, tak trochu naivní příběhy? Zaujala Vás tato knížka? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥