Ideální devátá?

 V posledních měsících se docela hojně diskutuje o tom, že by děti na základních školách mohly chodit do školy na první hodinu místo na osmou až na devátou. Dokonce i někteří psychologové doporučují, aby se začátek školního dne posunul. Je opravdu pro děti vstávání na osmou hodinu ranní tak stresující, nebo dokonce zdraví škodlivé? 

Když jsem chodila na základku já, měla jsem obrovskou výhodu v tom, že jsem nemusela dojíždět autobusem, školu jsem měla vzdálenou deset minut, někdy jsem to zvládla i rychleji, při svém rychlém tempu chůze. Ale stejně jsem byla ranní ptáče, když jsem byla vzhůru dřív, buď jsem si četla, nebo jsem se s oblibou dívala na Snídani s Novou na dětský blok s pohádkami. Pak jsem posnídala, umyla se, zkontrolovala věci do školy, oblékla se a vyrazila. Většinou jsem tedy byla ve škole o dost dřív, byla jsem strašně dochvilná. 

Na osmou to tedy bylo fajn. Ale pak na druhém stupni, to mohlo být asi v osmé třídě, jsme jeden den v týdnu museli chodit na sedmou, tedy na nultou hodinu kvůli tělocviku. A to už tak v pohodě nebylo, ráno jsem byla úplně mimo, a už jsem na tu sedmou nebyla tak dochvilná - nepřišla jsem pozdě, to ne, ale prostě o něco později, než u mě bylo zvykem. Naštěstí to byla jen jedna hodina v týdnu, takže se to dalo vydržet. 

Když jsem v patnácti nastoupila na první učňák, školní výuka začínala některé dny v sedm patnáct, většinou ale v osm, a praxe v zahradnických dílnách také v sedm. Ale výhodou bylo, že neexistovalo žádné odpolední vyučování, navíc mi ředitelka povolila v pátek končit o hodinu dřív, kvůli odjezdu autobusů. 

Když nad tím zpětně přemýšlím, nemůžu říct, že bych z tohoto vstávání byla nějak extrémně unavená, chodit na sedmou ranní nebylo rozhodně nijak hrozné. Ale možná to bylo i tím, že jsem byla zvyklá chodit brzy spát, kolem té deváté v noci už jsem tvrdě pochrupovala, pokud tedy zrovna slečny spolubydlící nedělaly hluk. 

Po absolvování prvního učebního oboru jsem nastoupila na další, tentokrát u nás ve městě, kde jsem autobusem za takových šest minut. Rozhodla jsem se pro studium pekařiny, říkala jsem si, že tohle by mě mohlo bavit, ráda jsem pomáhala mámě s přípravou vánočního cukroví a okukovala, co peče dobrého. Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem si k pekařině našla ten pravý vztah, zlom přišel až ve třetím ročníku, který jsem ke své ostudě ještě musela opakovat, ale vstávání na ranní praxi bylo celkem kumšt.

Praxe ve školní pekárně začínala o půl šesté ráno. Tedy pro ty dojíždějící, holky z města chodily běžně už třeba i na třetí, na půl čtvrtou. Abych stihla ranní spoj do města, a později další navazující autobus přímo do školy, musela jsem vstávat o půl páté. Tehdy mi bylo už devatenáct, ale přesto pro mě bylo těžké si zvyknout. Dodnes si pamatuji, jak jsem se první den, asi z nevyspání, na autobusové zastávce třásla zimou a doslova mi jektaly zuby. 

Ano, po letech jsem si zvykla, ale nejhorší bylo to střídání - jeden týden vstávat o půl páté, další týden když byla škola, tak stačilo buď o půl šesté nebo o čtvrt na sedm. Když jsem byla asi ve třetím ročníku, začalo vedení řešit, že se bude ta brzká ranní praxe rušit. Prý šlo hlavně o to, že holkám, které chodily na tak brzy ráno, nebylo ještě osmnáct, a to by mohl být problém, pokud by přišla nějaká kontrola. Takže nakonec jsme chodily všechny na půl šestou, ale byl velký skluz s pečivem. 

A když jsem už byla na maturitním oboru, tak všichni pekařští učni museli chodit až na sedmou ráno. Už se zrušila i ta půl šestá, a vzhledem k tomu, že pekařská dílna dodávala výrobky i do školní kantýny, čerstvé pečivo bylo holt později.

Jasně, že jsem tehdy na to vstávání a dojíždění brblala. Ale byla to dobrá průprava na pracovní život, na pozdější brigádu v pekárně, kam jsem také vstávala velmi brzy ráno. A je důležité si osvojit tento návyk - pekaři prostě vstávají, když většina normálních smrtelníků ještě poklidně spí.

Jak se říká - jiný kraj, jiný mrav. U nás se začátek školy většinou spojuje s osmou hodinou. Ale třeba ve Finsku normálně děti začínají v devět, případně až v 9:45. Na půl devátou chodí žáci v Austrálii nebo Kanadě. A naopak v Číně či na Filipínách první hodina začíná klasicky o půl osmé. 

Co jsem se ale dívala, tak ředitel každé jednotlivé školy má právo stanovit, kdy výuka začne, a kdy naopak skončí. Pokud tedy stále ještě platí ona vyhláška ministerstva školství. Akorát nesmí vyučovací hodina začínat před sedmou hodinou ranní, a poslední zvonění musí být nejpozději v pět odpoledne. Ale většinou se drží asi klasicky té osmé. 

Pokud by žáci chodili až na devět, celý vyučovací den se logicky posune. Takže místo ve dvě dítě skončí až ve tři. A bylo by potřeba posunout i oběd, školní družinu, kroužky - u dětí na prvním stupni, samozřejmě. Rodičů, by možná vyhovovalo, že mohou dítě vyzvednout až později, pokud třeba končí v práci až k večeru. Jenže zase - kde má dítě čas na to, si po kroužku udělat ještě úkoly, zopakovat si učivo, když by se doma stihlo třebas jen navečeřet, vykoupat, a už by mohlo jít spát? Pokud by to tedy bylo takto posunuté. 

Tady se zase nabízí řešení osekat vyučovací hodiny, některé předměty prostě vypustit, aby toho děti neměly na přípravu tolik. Jenže netkví celé jádro problému v něčem úplně jiném? Děti, zejména na druhém stupni, a studenti středních škol, trpí nedostatkem spánku. A mají tudíž problém vstát na osmou, nebo nedej bože na sedmou ranní do školy.

Jasně, zase na druhou stranu, i pediatři upozorňují na to, že teenager má jinak nastavené biologické hodiny v období dospívání, což prý může vést k chronickému nedostatku spánku. Ale i žák základní školy na druhém stupni často ponocuje, počítač, mobil, online pokec s kamarády, na spánek už tudíž tolik času nezbývá, a ráno se už pak do školy moc nechce.

Jedná se tedy o začarovaný kruh? Určitě bych na prvním stupni neposílala děti do školy už na sedmou, to je příliš brzy. Ale třeba v deváté třídě, jedna hodina týdně začínající v sedm ráno, to podle  mého nemůže ničemu škodit. Na střední výuka klasicky na osm, a odborná praxe v sedm. Ono jde totiž o to, že tím posunutím výuky na devátou se posune úplně všechno, a to není asi úplně nejšťastnější... 

Co si o tomto myslíte Vy? Měla by školní výuka začínat na základních i středních školách až v devět hodin? Nebo je lepší kompromis půl devátá? A měly by děti na druhém stupni na základce chodit i na nultou, tedy sedmou hodinu? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥