Zavaleni plastem?

 U nás doma se vždycky třídil odpad. V komoře byly dvě velké tašky, jedna na papíry, druhá na plast, a já je často o víkendu vozila na kole k blízkému kontejneru. Zatímco u té na papír trvalo dlouho, než se naplnila, ta s plasty byla plná podstatně dříve. Až zpětně jsem si uvědomila, že jsme doma plasty tak poctivě netřídili. V tašce bývaly převážně plastové láhve, vaničky od masa či ovoce. Ale třeba ty menší obaly, od čokolád nebo od bonbonů se u nás házely do koše na smíšený odpad. 

Já dnes třídím odpad až puntičkářsky, také mám dole ve špajzu vyhrazené místo pro tašky, jen už nemám tašku na papír, protože ten převážně všechen spálíme v kamnech. Takže na plasty mám tašky dvě. Velké, a víte co? Jsou taky neustále plné. A to se snažím třeba s igelitkami šetřit, když jdu na nákup, buď s plátěnou taškou, papírovou, a výjimečně si tedy koupím tu plastovou, a do kontejneru ji vyhodím, až když je v dezolátním stavu. 

Jenže tak devadesát procent výrobků v obchodech je v plastových obalech. Jogurty - ty kvalitnější jsou tedy ve skle - mléko, sýry, zelenina, dokonce i salátová okurka má na sobě návlek z plastu, a to kvůli trvanlivosti. Ani nemluvě o nápojích - menší část je v kartonových obalech, případně v plechu. My domů nekupujeme žádné nápoje v plastu, pijeme vodu v kohoutku, výjimkou jsou Vánoce, to si dáme Colu nebo Mirindu, ale to je tak všechno. 

Ale nápoje v kartonu si domů kupuju častěji. Mléko, ledovou kávu, nebo ovocná mlíčka. A k těmto typům nápojů bývá vždycky brčko. Dřív to bývalo plastové brčko v plastovém obalu, nyní je to papírové brčko v plastovém obalu. Tyto nápoje si vždycky kupuju domů, takže brčko nevyužiji. Takže ho hezky vytáhnu z toho plastu, hodím jej do košíku k věcem na spálení, a plastový obal putuje do tašky s ostatními. 

Doma mám skleněné brčko, když dostanu chuť na velký pohár kakaa, báječně se k tomu hodí. Ale už poměrně dlouhou dobu jsem papírové brčko nevyužila. Tenkrát někdy ze začátku jsem to vyzkoušela, ale přišlo mi, že se to hrozně rychle rozmáčí, navíc to nebylo úplně příjemné v ústech. V kavárnách mají k ledové kávě také většinou skleněná brčka, a když už si někdy beru nápoj s sebou, tak vezmu zavděk míchátkem a nápoj vypiju jen tak. 

Zase na druhou stranu - nejsem malé dítě, abych nutně pocucávala nápoj z brčka. Jenže co si budeme - je to pohodlnější, a navíc do sebe tak člověk dostane nápoj rychleji, když má například problémy s pitným režimem. A nemocní lidé do sebe tekutiny také jinak často nedostanou. 

Před pár lety jsem viděla televizní dokument A Plastic Ocean. Název je dost výmluvný, a opravdu mě tehdy zasáhlo, jaký příšerný dopad mají tuny plastových odpadků na život v mořích a oceánech. Želvy uvězněné v plastových sáčcích, ryby uhynulé po požití kroužků z plastových víček, ten živočich prostě nepozná, že to není k jídlu, vidí věc pro něj podobnou rybě, tak ji sní. Jenže jeho organismus si s umělou hmotou neporadí. 

Teď tedy díky nové vyhlášce nejdou plastová víčka od obalu sundat. Respektive, jdou, ale není to nic jednoduchého. To má zabránit tomu, aby se víčka povalovala všude možně. Což je chvályhodné, ale na druhou stranu pro uživatele zase nepraktické. Dost těžko se totiž z takové lahve napijete. Tedy respektive napijete, ale víčko musíte štelovat do boku, protože jinak ho máte na nose, nebo nepříjemně dře do tváře. Nevím, sama s tímto tolik zkušeností nemám, snad jen u toho mléka, ale to neliju buď do sklenice, nebo do kafe, takže to zas takový problém není. 

Ale ona i ta "přivařená" víčka jdou sundat, při troše hrubé síly to není zase takový problém, na internetu jsem třeba našla návod s kovovou lžičkou.

I když se snažíme omezit nákup potravin a nápojů v plastech na minimum, stejně s nimi každodenně přicházíme do styku, byť nevědomky. Mikroplasty, jsou pevné plastové částice menší než pět milimetrů. Jejich největším problémem je to, že jsou biologicky nerozložitelné. Což je samozřejmě velký problém. Prakticky je můžeme najít všude - ve vodě, v půdě, ale co jsem třeba vůbec netušila, že se tyto částice uvolňují i při praní prádla. Celých pětatřicet procent se uvolňuje z textilu a oblečení! 

Zdrojem mikroplastů je i kosmetika. Nedávno jsem si všimla u sprchových gelů značky Balea na obalu upozornění, že produkty by měly být právě bez mikroplastů. Ale je otázka, zda tomu tak opravdu je. Ono těžko říct, jestli se dá v dnešní, plastové době garantovat to, že v daném výrobku nebude ani milimetrový kousek plastové částice. Ani u té úplně bio kosmetiky bych na to nespoléhala. 

A jelikož v oceánech a mořích žijí navzdory znečištění pořád mořští živočichové, které spousta nás konzumuje, tak si mikroplasty dodáváme do těla i tímto způsobem. Podle posledních zjištění vědců ryby konzumují malé částice plastů již od padesátých let. K výzkumu mohlo dojít díky zakonzervovaným jedincům. To je dost alarmující zjištění, že? 

I když do sebe kousky plastu dostáváme defacto po malých částech, tak ať mi nikdo netvrdí, že to nemá vliv na naše zdraví. A ještě více šokující bylo zjištění ostravských vědců vloni na podzim. Mikroplasty jsou i v plodové vodě - u devíti žen z deseti byl jejich výskyt jasně prokázaný. Vliv na těhotenství zatím nebyl prokázaný, ale ve výzkumu se nadále pokračuje.

Ono s tou rozložitelností plastů je to opravdu těžké. Průměrná doba, za kterou se rozloží plastový kelímek, je sedmdesát let, PET lahev dokonce za sto. V roce 2018 vyšel článek, který popisoval poměry v jedné třídírně plastů. Na třídící lince pracovník každý plastový produkt prohlédne, ten určený k recyklaci se dává na stranu, ten, který je nepotřebný, skončí na skládce. 

Z PET lahví se povětšinou vyrábí zase PET lahve. Z tvrdých plastů se dají vyrobit střešní krytiny, fólie se zase vrací ve formě mikin nebo v ponožkách. Vida, tak i v oblečení opravdu najdeme částice plastu! Největší problém je s kelímky a polystyreny. Třídící linky musí často dokonce odběratelům platit za to, že si tyto plasty odeberou. 

Kdysi jsme byli na střední v jedné takové třídící lince na exkurzi. Je to opravdu asi dost nevděčná práce, rozhodně není pro každého, a obdivuji každého, kdo v takových podmínkách pracuje. Ten smrad byl šílený, a nehledě na to, že lidé hází do kontejnerů krom plastů všecko možné - například i mrtvá zvířata poražená u cesty. 

Upřímně, když plasty pečlivě třídím do žlutých kontejnerů, mám z toho lepší pocit, že alespoň něco dělám pro onu recyklaci. Možná ten pocit není tak úplně zasloužený, ale asi bych to nepřenesla přes srdce, kdybych je házela bezmyšlenkovitě do popelnice. Nehledě na to, že by byla za dva týdny plná k prasknutí...

Jedinou cestou, jak omezit plastový odpad, je právě recyklace, a zákaz mikroplastů. Jenže jak zakázat miniaturní částečky, které už se vyskytují i v plodové vodě? Zákaz plastových brček a příborů je sice fajn, ale dlouhodobě se stejně nic nevyřeší. A pak je to samozřejmě o lidech. O těch, kteří se neštítí dělat si z lesa skládku plastů - při své poslední procházce jsem našla tolik plastových sáčků, lahví, že se fakt nestačím divit, že to těm lidem není blbý. Já bych se musela stydět, kdybych jen tak hodila na trávník plast, a šla pryč. 

Každý z nás můžeme alespoň trochu omezit plastový odpad, který vytváříme, ale není to vždy úplně jednoduché. Místo toho, abychom si jídlo s sebou brali v plastové krabičce, můžeme si jej nechat zabalit do kovového jídlonosiče. Sice je to tak trochu nepraktické, ano. A proč bych měla třeba dávat dva citrony, které si koupím v obchodě, do plastového pytlíku? Vždyť mi je prodavačka zváží, nalepí tam cenovku, a citrony pak opatrně položím na vrch do batůžku, aby se nepomačkaly. Třeba. 

Je mi jasné, že plastů se už nikdy úplně nezbavíme. A upřímně, válka proti plastovým brčkům mi přijde jako lehce žabomyší. Zato zrušení plastových příborů už mi dává v kontextu větší smysl. Ono nakonec i to pití vody z kohoutku má svůj význam jak pro zdraví, tak právě pro ekologii, nepřestávám kolikrát žasnout nad některými spoluobčany, kteří mají ve vozíku tři pakly Coca-Coly, to musí mít pak zubař o zábavu postaráno...

No nic. Jak říkám, je to na každém z nás, zda budeme třídit odpad, nebo vše budeme separovat do směsného odpadu, a kupovat hromady zbytečných kravin v plastových obalech. Ale leckdy fakt není zbytí. 

Co si o tomto myslíte Vy? Řeší něco zákaz plastových brček? Kupujete si rádi nápoje s papírovými brčky? Nebo by se měla zakázat rovnou všechna brčka? Také jdete domů z nákupu a žasnete nad tím, kolik potravin je zabalených v plastech? Snažíte se jejich nákup omezit? Třídíte odpad, nebo vše házíte do směsné popelnice? Mohou být mikroplasty zdrojem zdravotních problémů? Co myslíte?

Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥