Pořád je co dělat

 Jak jsem měla na začátku pocit, že se na neschopence unudím k smrti, tak to už nějaký čas opravdu neplatí. Přípravy na příchod nového člena rodiny jsou v plném proudu, a já opravdu nevím, co dřív. Teprve teď aktuálně finišujeme s malováním, a to jsem si myslela, že to bude maximálně na týden. Ale bylo potřeba zdi oškrábat, dát novou omítku, a pak až se mohlo začít finálně malovat. 

Původně jsme měli v plánu vymalovat jen dětský pokojíček, ale když malíř viděl, v jakém stavu ty zdi jsou, tak nám doporučil, že by se mělo vymalovat všude, krom ložnice a koupelny. Tak jsme to vzali všechno pěkně kompletně. 

I když si člověk nemaluje sám, tak přesto je s tím spousta práce - úklid, vykašlala jsem se o víkendu i na vaření, zašli jsme si k mámě, protože se to fakt nedalo, podmínky byly dost bojové. Kompletně hotová je kuchyň, obývák, snad zítra už by měla být hotová chodbička, a ještě je potřeba jednou přetřít dětský pokojík. Hlavně jsem ráda za tu kuchyň, a pak taky samozřejmě obývák, protože si můžu v klidu sednout u televize. 

A úklid byl teda taky dost záhul. Zrušili jsme koberce, takže tu zůstaly dvoje parkety, a dvoje linoleum. Z toho lina šla ta barva fajn dolů, ale z těch parket! Nechtěla jsem je samozřejmě dřít kartáčem, takže jsem si vzala k ruce velkou houbičku a hadr na podlahu, k tomu Cif a Savo na podlahy, ale je to opravdu mravenčí práce. Malíř si totiž igelity zakryl jen to nejdůležitější, a podlahu nechal tak. Tak si dovedete asi představit, jak to celé muselo vypadat... 

Takže jsem byla prakticky pořád v kolotoči vytírání, umývání, drhnutí, jedinou výhodou tedy je, že ty barvy už nijak nesmrdí, ale stejně se muselo častěji větrat, aby to pěkně schlo. To celé se protáhlo na skoro tři týdny, částečně je to dáno i tím, že malíř nemá na starosti jen nás, ale chodil třeba obden, nebo až odpoledne, podle toho, jak mu to zrovna vycházelo. Musím se přiznat, že už mi z toho fakt nebylo psychicky zrovna nejlíp. Celý byt rozbombardovaný, nic nebylo hotové, tak jsem se z toho jeden den tak trochu sesypala, hormony prostě pracují, a ne vždy úplně k dobrému. 

Pomohla mi procházka ve městě, trochu si vyčistit hlavu, zašla jsem si na zákusek a na bezinkovou limonádu, a hned to bylo o kousek lepší. 

Jsem samozřejmě ráda, že děláme takovou velkou rekonstrukci, chci mít pro miminko všechno pěkné a voňavé. Ale někdy už mi ty nervy fakt povolí...

Poslední dny jsou krásně slunečné, jen dnes se trochu ochladilo, a večer by měly přijít bouřky, tak jsem zvědavá. Každoročně u nás ve městě na jaře instalují květinové berušky, a i letos je tato výzdoba moc hezká.¨

Včera jsem cestou z obchodu míjela na zadní cestě výběh, kde se v teplém počasí pasou kamerunské ovečky. Majitel má naproti pastvě postavenou dřevěnku. Byla jsem nakoupit i se Žofkou, ale ona se ovcí nebojí, což se divím, protože na ostatní zvířata většinou štěká, ale ovečky jí nijak zvlášť nevadí. Tentokrát byly dost přátelské, přišly pěkně blízko až k pletivu, takže jsem je mohla hezky vyfotit. 

Takhle tedy vypadá náš nově vymalovaný obývák. Barva je mandarinková, v podstatě je to stejný odstín jako jsme měli předtím, ale teď samozřejmě krásně září. První fotka trochu klame, kvůli světlu to vypadá, že spodek je ve světlejším odstínu, ale není tomu tak, jen ta fotka tak špatně vyšla. Hrozně se mi líbí ty obloučky, to máme nové, to si vymyslet pan malíř, a je to vpravdě originální. 

Uf, takže část rekonstrukce je za námi, ale ještě kus před námi. Přítel jel dnes s kamarádem do Polska pro lino, chtěli by ho položit už tento týden. Ale to už snad nebude tak strašné, a hlavně doufám, že to nebude tak trvat! 

Pořád je co dělat, hodně před námi, hodně za námi, opravdu nemůžu říct, že bych se doma nudila!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji pokud možno prosluněné dny, Vaše Eliss ♥