Autor: Bertil Martensson
Žánr: Fantasy, Sci-fi, Dobrodružný
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Kamwarlu by se dalo nazvat pohádkovou zemí, rostou tu cizokrajné rostliny, vzduchem se šíří omamná vůně kamfovníků, hemží se to to princi a princeznami, a nechybí ani lidožravé příšery. Jednoho vlahého večera se do korun jednoho ze stromů vyšplhá Carli. Mladík, oblečený jako šlechtic, vyzbrojený mečem a dýkou, se neštítí zabít procházející stráže, jen aby se mohl bezpečně proplížit do zámku.
A tam se vydá do ložnice princezny Denée, kterou v polospánku rychle omráčí pomocí uspávacího prášku tseni, který vyvolává těžké narkotické opojení. A dá se na rychlý útěk, protože až na hradě zjistí, že princezna zmizela, vypukne panika. Princezna Denée se má totiž provdat za kamwarlského prince Cabala, což ovšem netuší. Na zámek se totiž vypravila pouze na krátkou návštěvu, a nemá ani tušení, že se stala nedobrovolným vězněm.
Její země, Deneta, je vzdálená na kilometry, a Carli je tady právě proto, aby princezně pomohl, a zabránil tak válce mezi oběma královstvími. Nebo jsou jeho důvody úplně jiné? Jediným dalším společníkem na osamělém putování horami a zákrutami Kamwarlu je Ferd, tvor podobný koni, ale na rozdíl od něj oplývá přímo bleskovou rychlostí, a jak také překvapený Carli zjistí, dokáže se svým pánem komunikovat v duchu telepaticky.
Když se princezna Denée vzbudí ze svého omámení, je nejprve vyděšena, a i když jí Carli vysvětlí, že jí zachránil ze spárů nebezpečného prince Cabala, dlouho se zdráhá uvěřit, a svému společníkovi nedůvěřuje. Opravdu ji zachránil jen proto, aby jí pomohl navrátit se domů, k otci? Poklidné putování přeruší nájezdy nepřátelských vojáků, a čím dál tím tenčící se zásoby jídla také poutníkům na náladě zrovna nepřidají.
Ovšem opravdový problém nastane, když dvojici zajme skupinka permoníků, divokých jeskynních lidí, kteří mají v plánu je obětovat svým Nejvyšším. Carli se tak bude muset utkat s hladovým, sice primitivním, ale o to silnějším Netvorem. Pokud neuspěje, on i jeho společnice zemře. Díky lsti se mu podaří Netvora zabít, oba jsou tedy volní, a mohou dál pokračovat v cestě do Denety.
Bude mít však tato pohádka šťastný konec? Carli totiž není tím, kým se zdá být. Kde se tu najednou vzal cizí prostor a čas, plný bílých, sterilních chodeb a přístrojů z daleké budoucnosti? A který svět je vlastně skutečný...? Je mezi těmito světy nějaká hranice, či nikoliv...?
Hodnocení: U příležitosti vydání minulého článku, který se týkal
Mezinárodního dne dětské knihy, jsem oprášila i dosud nepřečtené knížky, které se mi kupí na hromádce. A mezi nimi byly i
Světy bez hranic. Tuto knížku jsem koupila vloni na bazárku vyřazených knih, uvnitř jsou razítka z knihovny, což mi nijak nevadí.
A protože jsem hledala něco opravdu odlehčeného ke čtení, a už dlouho jsem si nepřečetla nic dobrodružného, nazdařbůh jsem sáhla po této knížce. Dost mě překvapila ta nevšední kombinace žánrů - pohádka, sci-fi, a dobrodružný. Kniha je rozdělena celkem do tří částí. Ta první je vyloženě pohádková, druhá už je zase v tónu sci-fi, a v té poslední se oba světy tak nějak prolínají.
Ze začátku mi trvalo, než jsem se do knížky začetla, styl vyprávění mi přišel lehce nestravitelný, ale po asi dvaceti stránkách už mi to přišlo plynulejší. Chrabrý rytíř zachrání princeznu, putuje s ní nehostinnou krajinou, a snaží se setřást nepřátele. K tomu mu pomáhá Ferd - podle popisu jsem si toto bájné zvíře představovala jako takového zvláštního jednorožce.
Líbily se mi opravdu detailní popisy krajiny, včetně jeskyní, moje představivost pracovala na plné obrátky a pohádkový svět se přede mnou začal odvíjet. Bavilo mě to prozkoumávání neznámé krajiny, několik poutníků, které Carli potkal, příběhy a pověsti, které si vyslechl, které dotvářely ten kouzelný dojem. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že se jedná o nadčasovou pohádku, neboť i přes stáří knihy to nebylo nijak znát.
Musím ještě zmínit to, že pár scén je tu lehce lechtivých, autor se toho nebál, ale nejedná se o nic tak převratného, ale v době vydání rozhodně osvěžující, a pro tehdejší mládež asi i tak trochu pikantní.
A v druhé části už přišla sci-fi linka. Ta byla opravdu velmi překvapivá, vůbec jsem ji nečekala, ačkoliv bylo jasné, že Carli něco skrývá. Ale obě části mě bavily stejně, ta druhá možná o trochu víc. Je zajímavé číst o tom, jak si autoři v sedmdesátých letech představovali naši budoucnost, a tady je to opravdu pěkně teskná představa. Vhod mi přišly i tak trochu filozofující pasáže, nechci tu prozradit více, ale bylo to opravdu svým způsobem k zamyšlení.
Nakonec to dospělo do závěru, v který jsem od poloviny knihy doufala, ale nebylo to tak jednoduché, i pohádky bývají totiž někdy pěkně zamotané! Pěkné, nenáročné čtení, ráda jsem zase sáhla po starší knížce, a ponořila se do nereálného kouzelného světa. I když, proč by vlastně nemohl být reálný, když jsou světy bez hranic?
Hodnotím osmdesáti procenty, a ano, málem bych zapomněla vyzdvihnout moc pěkné ilustrace od Vladimíra Rocmana, ty jen dotvářejí atmosféru celého příběhu. Bohužel knížka u nás byla vydána jen v jednom nákladu v roce 1982, takže výtisk už bude nejspíš beznadějně rozebraný, ale možná v knihovně nebo v knihobudce by ještě být mohl. Pokud hledáte něco pěkného, nenáročného na čtení, a chcete se ponořit do kouzelného světa, tak rozhodně doporučuji.
A co Vy? Máte rádi pohádkové příběhy? Přečtete si rádi pěkné sci-fi? Dáváte přednost spíše současným autorům, nebo zabrousíte někdy i do minulosti? Zaujala Vás recenze, a chtěli byste si knížku přečíst? Napište mi do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek víkendu, Vaše Eliss ♥
Mám ráda pohádkové příběhy. Teď se mi dostala do rukou stará kniha dětských příběhů Martínkova čítanka a Deník kocoura Modroočka. Předčítám snad už po sté Zachránil mne Franta Šramota. Z říše sci-fi a fantasy mám ráda Terryho Pratchetta. Teď mám ale rozečteno od Jo Nesba Spasitel.
OdpovědětVymazatnejlepší pohádka, kterou jsem kdy četl, jsou "Třináctery hodiny" od Jamese Thurbera.
OdpovědětVymazat