Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 277 Lov

 Autor: Bernard Minier 

Žánr: Krimi, Thriller, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Existuje temnota, kterou nerozjasní ani slunce...

Rok 2020 nepatřil k těm nejlepším, které Francie, potažmo celý svět, prožil, a v dějinách si už navždy ponese hořkou příchuť.

Covidová pandemie, s ní související restrikce proti obyvatelstvu, které se začalo cítit zbavováno osobní svobody. A Francouzi se začali masově bouřit - proti autoritám, proti systému, proti policii. Hoří auta, policejní hlídky jsou při své službě napadány, a policie je obviňována z rasismu, a nedůvěra obyvatelstva k autoritám je rekordně vysoko. 

Major Martin Servaz si je dobře vědom tlaku, kterému je on a celý jeho vyšetřovací tým vystaven. Jako by toho nebylo málo, musí si zvykat na nového šéfa, divizního Chabrillaca. 

Šestadvacátého října, kolem třetí hodiny ráno vzbudí Martina telefonát jeho kolegyně. Na opuštěné, klikaté lesní cestě v pohoří Ariége došlo k autonehodě. Lékař, jedoucí z dlouhé šichty v nemocnici, tam srazil jelena. Tedy, alespoň si to v prvotním šoku z nárazu myslel. Když vystoupil z auta, aby se podíval, jaké škody mu zvěř na autě napáchala, strnul hrůzou.

Nesrazil jelena, ale mladíka, který měl na hlavě připevněnou jelení hlavu, a navíc mu z ramene trčel šíp.

Martin toho už za svou kariéru viděl opravdu hodně, ale něco takového ještě ne. Je evidentní, že mladíka někdo lovil. Případ se stává o to choulostivějším, že se jedná o muže černé pleti, a při ohledání těla se ukáže, že na zádech měl vycejchované slovo SPRAVEDLNOST. Jaká spravedlnost, a pro koho? Jedno je jasné - v lesích pohoří Ariége se stal lovnou zvěří člověk...

Vyšetřování prokáže, že mladík se jmenoval Moussa Sarr, pocházel z ne zrovna bohatých poměrů, a i přes své mládí měl trestní rejstřík poměrně pestrý. Když Martin vyslechne Moussovu třídní učitelku, překvapí jej jeden poznatek, Podle ní byl Moussa pár dní před svým zmizením k smrti vyděšený, v očích měl podivně uštvaný výraz.

Martinovi začíná být jasné, že má co do činění se zlem. Zlo, které začíná prorůstat do nejvyšších kruhů vybrané společnosti. A to je pouhý začátek všech děsivých událostí, které se daly do pohybu. Událostí, které budou mít nezvratný dopad nejen na Martinův život, ale i na životy jeho nejbližších...



Hodnocení: Od autora jsem před pár měsíci četla Údolí. Knižní řada s vyšetřovatelem Martinem Servazem zatím čítá sedm románů, já četla předposlední a poslední díl, Lov je čerstvá novinka z roku 2022.

Asi je trochu divné, že knižní sérii čtu od konce, nicméně bohužel takto se v knihovně knížky sešly, ale myslím, že to ničemu zase tak moc nevadí. Rozhodně mám v plánu si přečíst i první díly. Lov mi doporučila knihovnice při mé poslední návštěvě knihovny. A tentokrát jsem moc ráda, že jsem si knížku odnesla domů.

Už v Údolí mě moc bavila hlavní postava, Martin Servaz. A ani tady neztratil nic ze svého kouzla - je vykreslen zcela věrohodně, přirozeně, nejedná se o žádnou plochou, křečovitou postavu. Naopak. Další, vedlejší postavy vyšetřovatelů už jsou pro mě také staří známí, a mile mě překvapila přítomnost nového hrdiny.

Vyšetřovací linka mě bavila - celá ta záležitost s lovem, toto téma se v detektivkách zase tak moc často nevidí, a postupem času se to celé zamotávalo, stoupalo napětí... Krom vyšetřování se v knize míchala i jiná témata, bylo tu dost odboček, což nevadí. Příběhu to naopak přidávalo na reálnosti. Skvěle vykreslená atmosféra pandemie, která zasáhla nejen Francii, upozornění na závažné sociální témata, která jsou v zemi stále aktuální - migrace, problémy s Muslimy, nespokojenost s vládnoucí garniturou... 

To vše vytvářelo perfektní okořenění detektivního příběhu.

Atmosféra sice nebyla tak temná a napjatá jako v Údolí, tady mi něco trošku chybělo, přesto to nebylo špatné. Lehce rušivě a nesouvisle však působily flashbacky, které mě tady upřímně moc nebavily. Ale akční scény byly vykresleny věrohodně, nemám ráda takové ty detektivy "superhrdiny," takže za tohle body plus. Děj plyne naprosto přirozeně.

Závěr pro mě byl opravdu překvapivý, rozuzlení bylo velmi napínavé, a geniálně vymyšlené - všechny kousky skládačky zapadly do sebe. Jen doufám, že tento díl nebude poslední, protože jsem autorovi přišla opravdu na chuť, a těším se na jeho další knihy.

Není to úplně stoprocentní hodnocení, přesto můžu knížku doporučit všem milovníkům kvalitní moderní detektivky s dobovými reáliemi. Francie zde není vykreslena zrovna romanticky a líbivě, ale realita není vždycky zrovna růžová. A to se mi líbí.

A co Vy? Četli jste nějakou knihu od autora? Máte nějakého oblíbeného moderního francouzského spisovatele? Zaujala Vás moje recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Mně už tahle série byla taky doporučena, ale zatím jsem ji nečetla. Tvoje recenze mě ale zaujala, tak třeba časem... Uvidíme. Děkuji za tip a přeji hezkou neděli. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, moc děkuji za tipy. Autora neznám, ale v knihovně se určitě poptám 😉😊

    OdpovědětVymazat
  3. To zní zajímavě. Zapsal jsem si do notýsku.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥