Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 277 Lov

 Autor: Bernard Minier 

Žánr: Krimi, Thriller, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Existuje temnota, kterou nerozjasní ani slunce...

Rok 2020 nepatřil k těm nejlepším, které Francie, potažmo celý svět, prožil, a v dějinách si už navždy ponese hořkou příchuť.

Covidová pandemie, s ní související restrikce proti obyvatelstvu, které se začalo cítit zbavováno osobní svobody. A Francouzi se začali masově bouřit - proti autoritám, proti systému, proti policii. Hoří auta, policejní hlídky jsou při své službě napadány, a policie je obviňována z rasismu, a nedůvěra obyvatelstva k autoritám je rekordně vysoko. 

Major Martin Servaz si je dobře vědom tlaku, kterému je on a celý jeho vyšetřovací tým vystaven. Jako by toho nebylo málo, musí si zvykat na nového šéfa, divizního Chabrillaca. 

Šestadvacátého října, kolem třetí hodiny ráno vzbudí Martina telefonát jeho kolegyně. Na opuštěné, klikaté lesní cestě v pohoří Ariége došlo k autonehodě. Lékař, jedoucí z dlouhé šichty v nemocnici, tam srazil jelena. Tedy, alespoň si to v prvotním šoku z nárazu myslel. Když vystoupil z auta, aby se podíval, jaké škody mu zvěř na autě napáchala, strnul hrůzou.

Nesrazil jelena, ale mladíka, který měl na hlavě připevněnou jelení hlavu, a navíc mu z ramene trčel šíp.

Martin toho už za svou kariéru viděl opravdu hodně, ale něco takového ještě ne. Je evidentní, že mladíka někdo lovil. Případ se stává o to choulostivějším, že se jedná o muže černé pleti, a při ohledání těla se ukáže, že na zádech měl vycejchované slovo SPRAVEDLNOST. Jaká spravedlnost, a pro koho? Jedno je jasné - v lesích pohoří Ariége se stal lovnou zvěří člověk...

Vyšetřování prokáže, že mladík se jmenoval Moussa Sarr, pocházel z ne zrovna bohatých poměrů, a i přes své mládí měl trestní rejstřík poměrně pestrý. Když Martin vyslechne Moussovu třídní učitelku, překvapí jej jeden poznatek, Podle ní byl Moussa pár dní před svým zmizením k smrti vyděšený, v očích měl podivně uštvaný výraz.

Martinovi začíná být jasné, že má co do činění se zlem. Zlo, které začíná prorůstat do nejvyšších kruhů vybrané společnosti. A to je pouhý začátek všech děsivých událostí, které se daly do pohybu. Událostí, které budou mít nezvratný dopad nejen na Martinův život, ale i na životy jeho nejbližších...



Hodnocení: Od autora jsem před pár měsíci četla Údolí. Knižní řada s vyšetřovatelem Martinem Servazem zatím čítá sedm románů, já četla předposlední a poslední díl, Lov je čerstvá novinka z roku 2022.

Asi je trochu divné, že knižní sérii čtu od konce, nicméně bohužel takto se v knihovně knížky sešly, ale myslím, že to ničemu zase tak moc nevadí. Rozhodně mám v plánu si přečíst i první díly. Lov mi doporučila knihovnice při mé poslední návštěvě knihovny. A tentokrát jsem moc ráda, že jsem si knížku odnesla domů.

Už v Údolí mě moc bavila hlavní postava, Martin Servaz. A ani tady neztratil nic ze svého kouzla - je vykreslen zcela věrohodně, přirozeně, nejedná se o žádnou plochou, křečovitou postavu. Naopak. Další, vedlejší postavy vyšetřovatelů už jsou pro mě také staří známí, a mile mě překvapila přítomnost nového hrdiny.

Vyšetřovací linka mě bavila - celá ta záležitost s lovem, toto téma se v detektivkách zase tak moc často nevidí, a postupem času se to celé zamotávalo, stoupalo napětí... Krom vyšetřování se v knize míchala i jiná témata, bylo tu dost odboček, což nevadí. Příběhu to naopak přidávalo na reálnosti. Skvěle vykreslená atmosféra pandemie, která zasáhla nejen Francii, upozornění na závažné sociální témata, která jsou v zemi stále aktuální - migrace, problémy s Muslimy, nespokojenost s vládnoucí garniturou... 

To vše vytvářelo perfektní okořenění detektivního příběhu.

Atmosféra sice nebyla tak temná a napjatá jako v Údolí, tady mi něco trošku chybělo, přesto to nebylo špatné. Lehce rušivě a nesouvisle však působily flashbacky, které mě tady upřímně moc nebavily. Ale akční scény byly vykresleny věrohodně, nemám ráda takové ty detektivy "superhrdiny," takže za tohle body plus. Děj plyne naprosto přirozeně.

Závěr pro mě byl opravdu překvapivý, rozuzlení bylo velmi napínavé, a geniálně vymyšlené - všechny kousky skládačky zapadly do sebe. Jen doufám, že tento díl nebude poslední, protože jsem autorovi přišla opravdu na chuť, a těším se na jeho další knihy.

Není to úplně stoprocentní hodnocení, přesto můžu knížku doporučit všem milovníkům kvalitní moderní detektivky s dobovými reáliemi. Francie zde není vykreslena zrovna romanticky a líbivě, ale realita není vždycky zrovna růžová. A to se mi líbí.

A co Vy? Četli jste nějakou knihu od autora? Máte nějakého oblíbeného moderního francouzského spisovatele? Zaujala Vás moje recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Mně už tahle série byla taky doporučena, ale zatím jsem ji nečetla. Tvoje recenze mě ale zaujala, tak třeba časem... Uvidíme. Děkuji za tip a přeji hezkou neděli. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, moc děkuji za tipy. Autora neznám, ale v knihovně se určitě poptám 😉😊

    OdpovědětVymazat
  3. To zní zajímavě. Zapsal jsem si do notýsku.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Zima a Vánoce

 Včerejším dnem oficiálně začala zima. Já ji však každý rok vnímám daleko dřív. Od dětství ji mám spojenou s první vyloupnutou čokoládkou z adventního kalendáře. Tím dnem pro mě začalo odpočítávání do Štědrého dne a těšení se na Ježíška, a nejvíce samozřejmě na dárečky. Od malička bydlím na horách, a proto patřím k těm šťastným lidem, kteří si v dětství užívaly kupy sněhu, sáňkování, stavění sněhuláků a jiných hrátek do sytosti. To jsem vždycky milovala. Ráno, o vánočních prázdninách, jsem nabalená v zimní kombinéze vyběhla se sáňkami na kopec a vracela jsem se až k obědu, protože mě hrozně bavilo sjíždět kopec dolů pořád dokola. Poslední roky máme ty zimy bohužel takové chudší, sníh moc nepadá, loni začal padat až tři dny po Vánocích, a letos napadl před dvěma týdny, ale rychle zase roztál. Podle předpovědi má zatím na Štědrý den pršet, tak uvidíme. Zima pro mě byla tajemným a zvláštním obdobím. Vůně studeného vzduchu, praskající sníh pod nohama, a dodnes miluji tu výzdobu. Nejvíc...