Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 277 Lov

 Autor: Bernard Minier 

Žánr: Krimi, Thriller, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Existuje temnota, kterou nerozjasní ani slunce...

Rok 2020 nepatřil k těm nejlepším, které Francie, potažmo celý svět, prožil, a v dějinách si už navždy ponese hořkou příchuť.

Covidová pandemie, s ní související restrikce proti obyvatelstvu, které se začalo cítit zbavováno osobní svobody. A Francouzi se začali masově bouřit - proti autoritám, proti systému, proti policii. Hoří auta, policejní hlídky jsou při své službě napadány, a policie je obviňována z rasismu, a nedůvěra obyvatelstva k autoritám je rekordně vysoko. 

Major Martin Servaz si je dobře vědom tlaku, kterému je on a celý jeho vyšetřovací tým vystaven. Jako by toho nebylo málo, musí si zvykat na nového šéfa, divizního Chabrillaca. 

Šestadvacátého října, kolem třetí hodiny ráno vzbudí Martina telefonát jeho kolegyně. Na opuštěné, klikaté lesní cestě v pohoří Ariége došlo k autonehodě. Lékař, jedoucí z dlouhé šichty v nemocnici, tam srazil jelena. Tedy, alespoň si to v prvotním šoku z nárazu myslel. Když vystoupil z auta, aby se podíval, jaké škody mu zvěř na autě napáchala, strnul hrůzou.

Nesrazil jelena, ale mladíka, který měl na hlavě připevněnou jelení hlavu, a navíc mu z ramene trčel šíp.

Martin toho už za svou kariéru viděl opravdu hodně, ale něco takového ještě ne. Je evidentní, že mladíka někdo lovil. Případ se stává o to choulostivějším, že se jedná o muže černé pleti, a při ohledání těla se ukáže, že na zádech měl vycejchované slovo SPRAVEDLNOST. Jaká spravedlnost, a pro koho? Jedno je jasné - v lesích pohoří Ariége se stal lovnou zvěří člověk...

Vyšetřování prokáže, že mladík se jmenoval Moussa Sarr, pocházel z ne zrovna bohatých poměrů, a i přes své mládí měl trestní rejstřík poměrně pestrý. Když Martin vyslechne Moussovu třídní učitelku, překvapí jej jeden poznatek, Podle ní byl Moussa pár dní před svým zmizením k smrti vyděšený, v očích měl podivně uštvaný výraz.

Martinovi začíná být jasné, že má co do činění se zlem. Zlo, které začíná prorůstat do nejvyšších kruhů vybrané společnosti. A to je pouhý začátek všech děsivých událostí, které se daly do pohybu. Událostí, které budou mít nezvratný dopad nejen na Martinův život, ale i na životy jeho nejbližších...



Hodnocení: Od autora jsem před pár měsíci četla Údolí. Knižní řada s vyšetřovatelem Martinem Servazem zatím čítá sedm románů, já četla předposlední a poslední díl, Lov je čerstvá novinka z roku 2022.

Asi je trochu divné, že knižní sérii čtu od konce, nicméně bohužel takto se v knihovně knížky sešly, ale myslím, že to ničemu zase tak moc nevadí. Rozhodně mám v plánu si přečíst i první díly. Lov mi doporučila knihovnice při mé poslední návštěvě knihovny. A tentokrát jsem moc ráda, že jsem si knížku odnesla domů.

Už v Údolí mě moc bavila hlavní postava, Martin Servaz. A ani tady neztratil nic ze svého kouzla - je vykreslen zcela věrohodně, přirozeně, nejedná se o žádnou plochou, křečovitou postavu. Naopak. Další, vedlejší postavy vyšetřovatelů už jsou pro mě také staří známí, a mile mě překvapila přítomnost nového hrdiny.

Vyšetřovací linka mě bavila - celá ta záležitost s lovem, toto téma se v detektivkách zase tak moc často nevidí, a postupem času se to celé zamotávalo, stoupalo napětí... Krom vyšetřování se v knize míchala i jiná témata, bylo tu dost odboček, což nevadí. Příběhu to naopak přidávalo na reálnosti. Skvěle vykreslená atmosféra pandemie, která zasáhla nejen Francii, upozornění na závažné sociální témata, která jsou v zemi stále aktuální - migrace, problémy s Muslimy, nespokojenost s vládnoucí garniturou... 

To vše vytvářelo perfektní okořenění detektivního příběhu.

Atmosféra sice nebyla tak temná a napjatá jako v Údolí, tady mi něco trošku chybělo, přesto to nebylo špatné. Lehce rušivě a nesouvisle však působily flashbacky, které mě tady upřímně moc nebavily. Ale akční scény byly vykresleny věrohodně, nemám ráda takové ty detektivy "superhrdiny," takže za tohle body plus. Děj plyne naprosto přirozeně.

Závěr pro mě byl opravdu překvapivý, rozuzlení bylo velmi napínavé, a geniálně vymyšlené - všechny kousky skládačky zapadly do sebe. Jen doufám, že tento díl nebude poslední, protože jsem autorovi přišla opravdu na chuť, a těším se na jeho další knihy.

Není to úplně stoprocentní hodnocení, přesto můžu knížku doporučit všem milovníkům kvalitní moderní detektivky s dobovými reáliemi. Francie zde není vykreslena zrovna romanticky a líbivě, ale realita není vždycky zrovna růžová. A to se mi líbí.

A co Vy? Četli jste nějakou knihu od autora? Máte nějakého oblíbeného moderního francouzského spisovatele? Zaujala Vás moje recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Mně už tahle série byla taky doporučena, ale zatím jsem ji nečetla. Tvoje recenze mě ale zaujala, tak třeba časem... Uvidíme. Děkuji za tip a přeji hezkou neděli. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, moc děkuji za tipy. Autora neznám, ale v knihovně se určitě poptám 😉😊

    OdpovědětVymazat
  3. To zní zajímavě. Zapsal jsem si do notýsku.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak chřipka...

 ...už bohužel zavítala i do naší domácnosti. Zatím jsem nemocná jenom já, mám teplotu, bolí mě hrozně svaly a nejhorší jsou ty zažívací potíže, dost mě bolí břicho a žaludek. Paráda, tak ležím, už jsem měla Brufen a piju horké čaje. Jenom doufám, že to nechytne Julinka, že moje miminko malé nebude nemocné... Ozvu se až bude líp, Vaše Eliss ♥

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...