Přeskočit na hlavní obsah

Dům v růžích

Dům je náš úkryt, tělo, které si na sebe oblékáme. Naše těla stárnou, a s nimi stárnou i naše domy. Naše těla mohou onemocnět, a stejně tak i domy.
Joyce Reardonová je profesorkou na katedře psychologie. Joyce se krom výuky psychologie snaží studentům vštěpit smysl pro "mystično" - Joyce totiž miluje paranormální jevy a cokoliv spojené s mystikou.
To se ale nelíbí vedoucímu katedry, Carlu Millesovi. Ten chce Joyce díky jejím nešvarům stůj co stůj zbavit funkce, proto Joyce potřebuje co nejdříve důkaz. Důkaz, který bude naprosto převratný a dokáže, že paranormální jevy opravdu existují.
Joycein přítel Steve vlastní tajemné rodinné sídlo. Tento dům stojí uprostřed Seattlu a má za sebou velice temnou historii. V posledních sto letech v něm podivným způsobem zahynulo několik lidí, včetně dělníků při jeho stavbě.
Stevova prababička Ellen dům navrhla a velmi dlouho stavěla - sídlo má totiž nejednu architektonickou zvláštnost, například jedna místnost je plná zrcadel, druhá je zase kompletně postavena vzhůru nohama.
A právě Ellenin duch má v domě setrvávat a děsit jeho návštěvníky.
Joyce dá dohromady skupinu šesti lidí, kteří krom toho, že jsou životními ztroskotanci a nemají co ztratit, mají také nadpřirozené schopnosti.
Starší dáma Cathy ovládá automatické psaní, které se ale často "ozývá" ve velmi nevhodných chvílích. Obloustlý třicátník Emery vidí duchy a minulost. Pam, sympatická mladá dívka má vidiny, když se dotkne určitých věcí, Victor, starý jasnovidec, a nakonec nejdůležitější osoba celé výpravy - Rachel a její patnáctiletá autistická sestra Annie.
Annie je sice autistka, ale také ovládá schopnosti telepatie a telekineze, které už jí v minulosti přinesly spoustu potíží. A právě Annie je podle Joyce klíč, který spustí paranormální jevy v domě, a Joyce tak dokáže celému světu, a hlavně Millesovi, že má pravdu.
Skupinka se vydává do tajemného domu, ale to co je tam čeká, předčí i jejich nejhorší noční můry...
Rose Red (miniseries) - Wikipedia
O tomto třídílném seriálu jsem slyšela už před několika lety, to mi mohlo být tak deset, jedenáct. Tenkrát jsem si všimla, že jej dávají v televizi, ale až hodně v noci, a rodiče mi pochopitelně nedovolili se na něj dívat.
Tenkrát mě ale moc zaujal a já dlouho přemýšlela, o čem seriál asi bude. Po letech jsem to konečně zjistila.
Seriál má tři díly, každý je dlouhý kolem hodinky a půl. Pro někoho možná moc dlouhé, já měla všechny tři díly shlédnuté za jeden večer.
Na československé filmové databázi má seriál třiasedmdesát procent, což je poměrně slušné.
Až při úvodních titulcích jsem se dozvěděla, že scénář k seriálu napsal Stephen King. Ten si dokonce v jednom díle zahraje malou roličku, což je velmi sympatické.
První díl byl takový seznamovací, což bylo jen dobře. Dozvěděli jsme se vše o historii tajemného domu, o jeho předchozích majitelích a také o záhadách, jež ho obklopují.
Herecké výkony byly slušné - příjemně mě překvapila Emily Deschanel, známá ze seriálu Sběratelé kostí.
Druhý díl byl už opravdu napínavý, vše se začíná rozjíždět, a spousta scén je opravdu pěkně strašidelných, a na své si přijdou i milovníci lekaček - jedna scéna byla opravdu infarktová.
No a třetí pokračování je úplnou perlou. Atmosféra je tajemná, místy opravdu mysteriózní.
Seriál byl natočen v roce 2002, ale za ty roky rozhodně na svém kouzlu nic neztratil. Seriál mě bavil, nenudila jsem se, a co je nejdůležitější, že mi při jeho sledování běhal mráz po zádech, což bohužel není u hororů automatické, někdy je to pěkná nuda.
Zajímavostí je, že King napsal scénář speciálně pro seriál, neinspiroval se tedy žádnou knihou, kterou by předtím napsal.
Hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti a pokud máte rádi hororovo-mysteriózní seriály, rozhodně doporučuji!
A co Vy? Máte rádi hororové seriály? A viděli jste Dům v růžích? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Rose Red TV Show - Season 1 Episodes List - Next Episode

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula