Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Knižní recenze 348 Teď neplač

  Autor: Joy Fieldingová  Žánr: Krimi, Thriller Mé hodnocení: 80%  Obsah: Bonnie Wheelerová nedávno oslavila třicáté narozeniny, je už pět let šťastně vdaná, a protože tříletá dcerka Amanda začala nedávno chodit do školky, mohla se vrátit ke svému povolání učitelky na střední škole. Manžel Rod pracuje jako filmový režisér, takže s rodinou netráví tolik času, kolik by si Bonnie přála. Ale zase jsou výborně finančně zajištění.  Poklidnou idylku přeruší jednoho rána telefonát bývalé Rodovy manželky Joan. Joan je alkoholička, která se nesmířila s rozvodem, a už několikrát se pokoušela Bonnie kontaktovat, většinou byla samozřejmě notně podnapilá. Jenže toho rána se zdá, že Joan není opilá. Mluví velice naléhavě a varuje Bonnii, že jí i dcerce hrozí nějaké nebezpečí, a ony dvě se musí ještě dnes setkat. Neochotně ke schůzce svolí s tím, že se sejdou o půl jedné v jednom z domů, který Joan nabízí ke koupi - pracuje jako realitní makléřka.  Bonnie váhá, nakonec se ale na schůzku dostaví. A tam
Nejnovější příspěvky

Světový den knihy a autorského práva

 Třiadvacátý duben je určitě svátkem pro všechny knihomoly, jelikož si připomínáme Světový den knihy a autorského práva. V tento den totiž zemřeli dva významní autoři - William Shakespeare a Miguel de Cervantes y Saavedra, který je znám hlavně příběhy rytíře Dona Quijota de la Mancha. Od Shakespeara jsem četla Zkrocení zlé ženy, což byla moje četba k maturitě, a příběhy rytíře Dona Quijota jsem četla před lety, ještě na základce.  Knihy jsou pro mě už od útlého dětství nepostradatelnou součástí života. Od dětských říkanek a pohádek jsem se přesunula k dobrodružné literatuře, následovalo krátké období dívčích románů, a posléze jsem skončila víceméně u detektivek. Ale občas si ráda přečtu i něco odlehčenějšího, nepohrdnu ani fantasy, a někdy dostanu chuť i na pořádný klasický dobrodružný román s divokými Indiány.  Jsem toho názoru, že láska ke čtení se nedá nijak vynutit. To musí přijít samo, rozhodně nemá smysl někoho ke čtení nutit. Ale když je ve škole dobrý učitel, může dítě ke čtení

Pohodový začátek víkendu

 Tak už jsem doufala, že letos žádná sněhová nadílka nepřijde. Příroda je letos už totiž opravdu napřed, všechno krásně kvete, tráva se zelená, no prostě podle počasí to vypadá, že je minimálně půlka května. Od čtvrtka se ale počasí zkazilo, déšť, vítr, prostě taková až typicky podzimní plískanice. A dnes odpoledne, při psaní článku, za okny vesele poletují husté sněhové vločky. Ve středu mi konečně přišla po mnoha svízelích nemocenská, zpětně za dva měsíce. Už jsem měla fakt obavy, že přijde třeba až za měsíc, protože sociálka má ze zákona měsíc na vyplacení, ale nakonec přišly peníze v obvyklém termínu, byť o měsíc později. Byla to fakt úleva, není nic příjemného se octnout se bez peněz, přítel mi sice půjčil, ale já jsem v tomto ohledu ráda samostatná. Takže jsem si fakt oddechla. Chystáme se na příchod miminka, což s sebou už nese i nějaké ty výdaje - nábytek, oblečení, a spousta dalšího příslušenství.  Ale hrozně moc mě ty přípravy baví, mám doma katalog z několika nábytků, a poma

Tajemství památných stromů

Ideální procházku si představuju v lese. Samota, klid, lehký větřík, a kolem stromy. Velikáni, jenž toho mnohdy tolik pamatují, lehké šumění listí ve větru, a do toho se mísí vůně jehličí. Pastva jak pro oči, tak pro duši. Nejen v lese ale najdeme krásné stromy. Některé jsou totiž nejen majestátní, ale i chráněné zákonem, je tedy zákonem zakázáno je poškozovat, ničit, a rušit v jejich přirozeném vývoji.  Obecně se jim říká památné stromy, a v naší republice jich najdeme celkem 25 000. Což je číslo, které mě velmi překvapilo, tak nějak jsem očekávala, že jich bude méně. Podle údajů na Wikipedii na naši obec připadá pět památných stromů, ale nejsem si jistá, zda jich není více, vím minimálně o třech, protože tato místa jsem navštívila. Je tedy možné, že seznam není úplně aktualizovaný.  Jeden památný strom stojí u bývalé školky, kam jsem chodila jako malý capart, další jsem míjela cestou do práce. Jsem si stoprocentně jistá, že jsem je už kdysi sem na blog dávala, ale bohužel se mi v poč

Je to vůbec možné?

 Dnešní společnost je ve spoustě ohledů zvláštní, a často se začínám podivovat, mezi jakými lidmi to vlastně žiju. Kdekdo se dneska nazývá "blogerem" a "influencerem" a ohání se názory, které jsou podle daného jedince ty jediné správné. Ale vždycky by měly být články a videa v mezích slušnosti, vadí mi, když je někdo útočný.  Ráno si vždycky při snídani a kávě pročítám zprávy na internetu, abych se dozvěděla, co je nového. A primárně používám Seznam, někdy iDNES. Právě na první zmíněné doméně již delší dobu fungují stránky Seznam Médium. Tato platforma funguje na systému blogování, spuštěna bylo vloni na podzim. Autoři se zde mohou zaregistrovat, buď pod svým pravým jménem či přezdívkou, a publikovat své články. Témata jsou zde opravdu pestrá, kvalita dost proměnlivá, až se někdy tak trochu divím, kdo všechno má odvahu pouštět své výplody do světa.  Poslední dobou si v mediálním prostoru všímám toho, že naše společnost začíná být masivně poštvávána proti důchodcům.