Knižní recenze 353 Ptáčník

 Autor: Mo Hayder 

Žánr: Krimi, Thriller 

Mé hodnocení: 60% 

Obsah: Některé zločiny nás šokují. Některé děsí. A některé předčí naše nejhrůznější představy...

Detektiv Jack Caffery pracuje na londýnském policejním oddělení už pět let, a za tu dobu už viděl ledacos. Když mu tedy ve tři hodiny ráno zazvoní telefon, že ve čtvrti Severní Greenwich na opuštěném staveništi došlo k nálezu částečně pohřbeného ženského těla, je připravený na nejhorší. Jenže to, co uvidí na místě činu, předčí i jeho nejhorší představy. 

Nakonec se totiž ukáže, že mrtvol na staveništi je více - celkem čtyři. Všechny prokazatelně ženského pohlaví, a v různém stadiu rozkladu. Je očividné, že ženy před smrtí trpěly, na obličeji mají podivné jizvy, a celkově to působí, jakoby na nich někdo vykonal pitvu. Jenže to zdaleka není to nejhorší. Ženy byly již pár dní po smrti, když je pachatel sexuálně zneužil, a navíc jim do těla zašil se zvráceností zkušeného operatéra malý suvenýr. 

Takže je jasné, že tu řádí sadistický nekrofil, který je schopen těch nejhorších zločinů. Jack se svým kolegou a zároveň nejlepším přítelem Paulem pátrají hned několika směry, ale všechny se ukáží jako slepé. 

Jack do toho musí navíc řešit i své osobní trable. Už šest měsíců chodí s Veronikou, nedávno se k němu nastěhovala, čímž se dům, který Jack dostal v osmnácti od rodičů, dost citelně změnil. Ovšem na některé věci z minulosti nedá dopustit i tak. Zahrada sice také kvete a hýří záplavou nejrůznějších barev, ale dřevěný domek na stromě, kde si Jack hrál jako dítě se svým bratrem Ewanem, musel zůstat na svém místě.

A pak také samozřejmě Ewanův pokoj, sice s novým nábytkem, ale touž atmosférou jako před lety. Ewan byl Jackův mladší bratr, který zmizel, když mu bylo osm. Ten den se s bratrem pohádal, Ewan v rozčilení utekl na násep u železničního nájezdu, a od té doby jej nikdy nikdo neviděl. Jackův vztah s rodiči se od té doby proměnil, ihned jak mu bylo osmnáct, odstěhovali se, nechali synovi dům, a natrvalo jej odstřihli od svých životů.

Ač se nikdy nenašlo Ewanovo tělo, Jack je přesvědčen, že je mrtev. A dokonce si je jist, že zná pachatele. Ten totiž bydlí hned vedle. Penderecki byl již několikrát přistižen, jak lákal malé chlapce k sobě do bytu, a u něj v obýváku byly nalezeny kazety s dětskou pornografií. Jenže vraždu Jackova bratra mu prostě nikdy nikdo nemohl dokázat, jelikož tělo se nikdy nenašlo...

Ale ten se nevzdává, pořád se probírá policejními spisy a doufá, že jednou...

Teď ale musí řešit opravdu složitý případ, protože mrtvých dívek se začíná objevovat více. Vrah své oběti hledá mezi prostitutkami, což není na jednu stranu tak neobvyklé, na tu druhou to o něm něco vypovídá. 

Když se konečně podaří zjistit totožnost pachatele, který záhy umírá, může si Jack i celé město oddechnout. Je tomu ale skutečně tak, nebo to celé bylo úplně jinak? Zdá se totiž, že noční můra zdaleka neskončila! 

Hodnocení: Ptáčníka jsem si koupila letos na bazárku vyřazených knih z městské knihovny, na první pohled mě zaujala obálka, a pak také anotace slibovala zajímavý detektivní příběh. Celosvětově vyšel Ptáčník v roce 2000, tak jsem byla zvědavá, zda zub času nějak knížce uškodí.

Už od začátku jsem měla problém s tím se pořádně začíst, ale po pár stránkách jsem si zvykla na tak trochu jiný styl vyprávění. Úvod není nijak zdlouhavý, hned se octneme na místě činu. Ale další vyšetřování mi přišlo až příliš zdlouhavé, dle mého názoru i sama autorka zbytečně protahovala rozhovory mezi postavami - například na patologii, kde se máme dozvědět šokující detaily, k čemuž samozřejmě dojde, ale fakt to dost trvá...

Nevadí mi v knížkách brutalita ani hektolitry krve, ale nepamatuji si, že bych četla knihu, kde byly popsány až velmi detailně opravdu nechutné detaily. A v tom je právě Ptáčník výjimečný. Tady je to totiž dohnáno až do extrému. Zevrubný popis vytahování silikonového prsního implantátu zaživa, nechutné pachatelovy pohnutky, popisy pohlavního styku s mrtvolou... Jako chápu, že autorka chtěla přiblížit čtenáři co nejvíce detailů.

Ale tady to bylo fakt přestřelené, bizarní, a místy až nereálné. Nikdy jsem se s podobnými výjevy nesetkala a nechce se mi věřit, že to, co jsem zde četla, může být založeno na realitě - myslím tedy z možností reakcí fyzického těla.

Bohužel je tím vším balastem kolem upozaděn děj, což je velká škoda, protože potencionál na zajímavou detektivní zápletku byl velký. Hlavní hrdina Jack byl tak trochu podivín s velkým traumatem z minulosti, a velmi nesympatická mi byla jeho přítelkyně Veronika. Což byl asi autorčin záměr, ale její povznesené a idiotské chování mě příšerně rozčilovalo. 

Detektivní zápletka nebyla vymyšlena vůbec špatně. Čtenář už je přesvědčený, že zná celou pravdu, ale ona se nakonec ukáže mnohem temnější, než jak to vypadalo. Ale přesto mě zamrzelo, že autorka odhalila, kdo je vlastně pachatel, a to ještě před polovinou knihy. I když se to později ještě zašmodrchalo, tak taková věc milovníka detektivek zamrzí - já vždycky ráda hádám, kdo je pachatel, většinou se tedy nestrefím, ale vůbec mi to nevadí.

Závěr byl očekávaný, zamrzela mě smrt jednoho z aktérů, což je vzhledem k tomu, že knižní série s Jackem Cafferym má ještě další pokračování, dost nezvyklé. Ale já si další díly už ke čtení shánět nebudu. Průměrná detektivka, která nic moc nového, krom prvoplánové snahy šokovat, nepřináší. Ptáčníka pošlu dál, daruji jej do knihobudky, třeba udělá radost jinému čtenáři, kterému se více trefí do vkusu.

Dávám šedesát procent, a to ještě s přimhouřenýma očima.

A co Vy? Četli jste nějakou detektivku od Mo Hayderové, nebo Vás tato autorka míjí? Líbí se Vám její knihy? Vadí Vám v knihách přílišná brutalita, která je navíc leckdy tak trochu prvoplánová a zbytečná? Čtete rádi i detektivky staršího data? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥