Co se týče závislostí, tak se mi takové ty "pořádné" vyhnuly. Nekouřím, alkohol piju párkrát do roka a jen velmi výjimečně, z drog jsem dvakrát zkusila marihuanu a to bylo tak nějak všechno. Jenže, a to se musím přiznat, jsem závislá na cukru. Což se může zdát jako banalita nebo legrácka, ale ve skutečnosti tomu tak úplně není.
Začalo to už v dětství. Sladkosti mě do jisté míry provázely dětství a ve vzpomínkách si vybavím tu chuť a vůni bonbonů, které slastně křoupu na houpačce... Sladkostí, různých čokolád, bonbonů, toho u nás bylo vždycky dost. Po obědě, po snídani, jsem dostala "kokina." Mám jednu velmi intenzivní vzpomínku na Velikonoce. Mohlo mi být tak sedm, šest. Chodilo k nám hodně koledníků, v kuchyni byla mísa se sladkostmi. Já pořád chodila ujídat. Večer jsme šli ještě k sousedům na grilované makrely, a v noci jsem se tak hrozně pozvracela, a tak mě bolelo břicho...
Důsledek těch snězených sladkostí, a do toho ta makrela, co to asi mohlo udělat.
Máma mi do školy dělávala zdravější svačiny, ale já si vždycky stejně šla do obchodu pro čokoládu nebo jinou sladkost. A nejlepší bylo, když svačinu "chystal" táta, protože ten se mnou jel před školou do obchodu a koupil mi koblihy. Bože, koblihy, to je slast! A ještě přidám další, tentokrát školkovou vzpomínku. Jak mě máma vyzvedávala odpoledne ze školky, chodily jsme ještě do Jednoty. A já jsem prý měla vždycky hrozný hlad, a utíkala jsem se dívat, jestli jsou ještě koblihy. A někdy byly.
Školní léta vystřídala ta pracovní, ale dětská radost z čokolád a cukrátek nikdy v dospělosti nezmizela. Co je ale fakt, že nepiju slazené nápoje. Sladím jen kávu, jinak piju jen vodu z kohoutku. Snažím se alespoň tak trochu...
V těhotenství jsem moc nepřibrala, ale přesto mi kvůli záchvatovým chutím na sladké hrozila těhotenská cukrovka. Mírnila jsem se. Už roky to mám nastavené tak, že musím mít každý den něco sladkého. Ideálně více než jednu věc. K snídani koblih, sladké kafe, na oběd nějaké maso, protože sladká jídla nevařím. To mám z domu, protože jsme doma nikdy neměli sladké kynuté knedlíky nebo třeba nudle s mákem.
A mezi tím to ještě ideálně proložit sladkým. Ideálně čokoládou, třeba takové Kinder čokoládky...
Jsem schopná sníst na posezení tabulku čokolády. Jako nic, přiznám se, že si tu chuť mnohdy ani pořádně nevychutnám. Slupnu ji jako malinu. A je pravdou, že když nemám doma nic sladkého a zrovna na něj mám hroznou chuť, necítím se dobře. Ideálně mě ještě čeká výlet do večerky pro čokoládu. A bude fér napsat, že se s čokoládou schovávám i před Julinkou.
Je mi to hloupé, aby ve mně moje dítě mělo takový vzor, matku, která se pořád cpe sladkým, a přitom se snaží dítě učit jíst zdravě. U malé se snažím příjem cukru regulovat, už od mala, dělala jsem domácí přesnídávky, pokud to šlo, ale on je ten cukr ve spoustě věcí pro batolata, takže nelze se tomu vyhnout.
Je to svým způsobem teď jediná závislost, kterou mám. Na sladkém. Ale i tahle nevinná zábava se může jednou zvrhnout. Co ale je velká genetická výhoda, že i přes to, že mi již bylo třicet, zatím nepřibírám. Mám malé bříško po porodu, ale to není nic strašného. Přes ta kvanta cukru nemůžu pořádně přibrat, což mě do jisté míry i štve, protože bych chtěla. Mám kolem pětačtyřiceti kilo, a pořád váha nejde nahoru.
Cukr je droga. Taková je pravda. A není to žádná nevinná droga. Cukr totiž vytváří v mozku stejný aktivační vzorec jako drogy, které vytvářejí závislost, například alkohol, nikotin, ale také kokain nebo heroin. Již v roce 1976 došlo k experimentu, nazvaném "Sclafaniho myši." Anthony Sclafani se věnoval svému výzkumu více než čtyřicet let. Když krmil hlodavce pouze suchými granulemi, nepřejídala se a měla normální váhu.
Zatímco pokud přidal ke granulím pestrou škálu potravin ze supermarketu, zvířata se začala přejídat a tloustnout. Jako lidé, že?
Co je ale nyní celkem nová informace tak podložená podezření, že nadměrná konzumace "bílého jedu" se podílí na zvyšujícím se počtu psychických problémů dětí a mladistvých. Jedním z faktorů, kterým cukr podporuje úzkost a nepohodu u dětí je ten, že poškozuje mikrobiom. Miliardy bakterií v našich střevech mají prokazatelný vliv na psychický stav.
A mozky mladých lidí mohou být náchylnější k nerovnováze. Samozřejmě je tu i fakt, že nelze zjistit, kde začal začarovaný kruh. Vzniká úzkost před konzumací cukru, nebo po ní? Spousta lidí přece sáhne po sladkém, když se necítí dobře, ale je otázka, zda cukr primárně sám o sobě způsobuje úzkost?
Ale vloni německá studie přinesla překvapivé výsledky. Ta zjistila, zejména u žen, významnou spojitost mezi konzumací nealkoholických nápojů a depresemi. Ve střevech byl zjištěn zvýšený výskyt bakterie Eggerthella, která se u lidí s depresemi vyskytuje častěji.
Samozřejmě, lze najít místo cukru náhradu. Ovoce, zelenina, nebo třeba i přesnídávka bez cukru. Pro někoho může být varianta umělé sladidlo, ale i to má svá určitá zdravotní rizika. A asi úplně nejlepší je dát vzor už od dětství. Mě rodiče rozmazlovali sladkostmi, takto to prostě je. A tak se snažím jít na to jinak. Raději dát Julince banán, pomeranč, a nebo připravím domácí dezert ze smetany a tvarohu, jen s minimem cukru.
A sladkosti dostane většinou od sousedů - u nich dostala první lízátko a bonbony. A ano, lízátko jí občas koupím, neříkám že ne, ale nepřeháním to. A čokoládu nedostává vůbec - jednou mi tedy snědla omylem kus tyčinky. Problémem jsou i slazené nápoje, ale Juli miluje čaj s medem, a jinak pije džus, který ještě ředím vodou. Rozhodně nekupujeme domů žádné limonády, stačí nám s přítelem voda z kohoutku.
Ale uvažuji o nějakém menším detoxu od sladkostí, zkusit to nahradit ovocem, ale nevěřím, že bych to zvládla. Ta chuť na sladké je tak silná, že nebude vůbec jednoduché s tím něco pořádného udělat. Je to závislost jako každá jiná, taková je ta hořká pravda o cukru.
A co Vy? Máte také hodně rádi sladkosti? Myslíte, že jste na cukru závislí? Potřebujete také každý den alespoň nějakou sladkost, tak nějak na uklidnění? Měli jste někdy problémy se zvýšenou hladinou cukru? Napište mi do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte červnové dny, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat